Zázraky končí

29. listopadu 2008 v 22:00 | Nice-oH

Žánr: Slash, Songfic (Marek Ztracený- Něco končí)

Páry: Remus/Sirius

Omezení: 12+

Betaread: Aaj@^^




Byl poslední školní den. Zítra se Bradavičtí studenti vraceli domů. Většina se těšila, na prázdniny, na volno bez učení a na svoje rodiny. Našli se i tací, kteří se zítřejšího dne přímo děsili. Zítřejšího dne a i těch co budou následovat po něm. Dneškem pro ně končilo všechno známé. Měli vykročit do neznáma. Sami. Bez přátel a lásek .

********************************************
,,Tichošlápku, potřebuji s tebou mluvit," povíš a chytneš mladíka proti tobě za ruku tahaje ho pryč z pokoje.
,,Stalo se něco?" Optá se tě udiveně.
,,Ne, nic, ale potřebuji si s tebou promluvit o nás."
Ve tvém hlase byla zcela zřetelně slyšet beznaděj. Sirius si toho všiml, poznal to. Obejme tě, ale jen na chvíli, protože déle mu to nedovolíš. Vysmekneš se z jeho pevného stisknutí. Z toho do kterého ses tak rád uchyloval v posledních letech, měsících, týdnech a především dnech. Překvapí ho tvá reakce. Jeho zrak se sklopí k podlaze.
,,Reme, co se stalo? A prosím tě, neříkej mi, že nic."
,,Zítřkem končí škola a začne nám úplně jiný život," musíš se aspoň na malou chvíli odmlčet, protože jinak by jsi asi nezvládl říct to co ti leží na srdci ,,tobě začne bystrozorský výcvik a všechny moje plány na zaměstnání mi překazil ten můj problém, takže nevím co se mnou bude. Budeme od sebe daleko. Ani nevím jestli se pozítřku někdy setkáme a jestli jo bude to při nejlepším až tak za rok. Siriusi, neměli by jsme si nic slibovat aby nás to pak zbytečně nebolelo."
,,Moony, ale já tě miluji."
Konečně pozvedne oči z podlahy a podívá se do těch tvých. Teď by si dal cokoliv za to, aby zůstali v předešlí pozici. Všiml si. Všiml si , že tvojí tvář smáčejí dva potoky slz. Přitiskneš se k němu blíž a něžně ho políbíš. Nedáš mu šanci aby ti to opětoval. Odtrhneš dřív než stačí cokoliv podniknout.
,,Já tebe taky miluji. Věř mi, bude to tak lepší."
Víš že čím déle budeš v jeho přítomnosti tím víc začneš litovat svého rozhodnutí. Opouštíš ho.

***
.A tak končí naše roky,
zahlazuji po tobě tvoje stopy,
a tak končí naše cesta společná.
Nutno říct, že nikdo neumírá,
spíš jenom zastávka konečná.
A tak končí naše doba,
nezbývá, než to zkusit jinde znova.

***
Ještě nikdy si se necítil tak hrozně. Sedíš ve spěšném vlaku v kupé s Jamesem, Peterem a Siriusem. Nejradši by si se zvednul a šel si hledat místo k sezení někde jinde. Moc dobře víš, že to nejde. Tohle jsou vaše poslední společné minuty, moc cenné na to aby ses jich vzdal.
Mlčíte, všichni čtyři. Chtěl by si to ticho prolomit. Jenže nevíš, co bys měl říct. Nemůžeš přijít na vhodná slova, která by si mohl použít. Jsi nervózní. Cítíš jeho pohled. Propaluje tě jím. Svírá se ti až z toho žaludek. Jak si mohl?! Ptáš se sám sebe. Jak si mu mohl tolik ublížit?! Tebe to přeci taky bolí. Časem se to zlepší. Chlácholíš se.
Musíte to mu věřit. Víra je jediný co vám pomůže. Ale v co? Že přijde někdo jiný?! To nejde na to je to příliš čerstvé. Jednou ti to třeba nebude tolik proti srsti.
Z přemýšlení tě vytrhne prudké cuknutí. A je to tady vlak zastavil jste na konečný v King Cross. Skončilo to.
Teď už definitivně. Konec Červíčkovi, Dvanácterákovi, Moonymu a Tichošlápkovi. Místo nich tu zbudou jen Peter, James, Remus a Sirius.
Jako první vyjde z kupé on. Jak se okolo tebe mihne ucítíš vůni jeho kolínské, ale i ta se pomalu ztrácí jako on v davu.
***
Ztrácí se po tobě tvá vůně nekonečná, říčná.
Tak už to bývá, lidská víra,
nikdo neumírá, jenom jedna láska živá.
Tak už to bývá jednoznačně,
něco končí, snad něco jiného zas začne,
aspoň z poloviny tolik krásný.
***
Loučení. Nesnášíš loučení, ještě ke všemu když je definitivní. A nejhorší je že si jediný, kdo se loučí na dobro. James, Sirius a dokonce i Peter mají před sebou společný bystrozorský výcvik. Jen ty ne a komu za to vděčíš?! Tomu hajzlovi Šedohřbetovi. Nebýt jeho mohlo být vše jinak. Žádné volání měsíce a nic co je s tím spjaté. Pláčeš nad rozlitým mlékem sám to moc dobře víš. Zase tě probere něco z tvého myšlení. Tentokrát je to něco mnohem příjemnější než cuknutí, které doprovází vlak při brždění. Je to obětí. Za chvíli poleví James se odtáhne.
,,Budeš mi chybět, brácho," poví smutným hlasem.
,,Mě taky ," přidá se Peter.
,,Nám všem,"doplní je z povzdálí Sirius zastřeným hlasem.
,,Mě se po vás všech bude taky stýská," při vyslovování téhle věty dáváš zvláštní důraz na slovo všech.
Osoba kvůli níž si to zdůrazňoval si jen odfrkne a obdaruje tě jednou ze svých grimas. Nevěří ti to.
Do očí ti zase trysknou slzy naštěstí je udržíš, ale James si přesto všimne tvých skelných očí.
,,Neboj máme před sebou dva měsíce, za ně určitě stihneme ještě něco podniknout," řekl ti chlácholivě.
,,Já vím," odpovíš mu a usměješ se na něj.
,,No nic támhle, už na mě čekají rodiče tak já jdu. Pošlu vám sovu a domluvíme se na tom letě. Tak ahoj."
,,Měj se," zvoláte všichni tři.
Petr si stoupne na špičky a začne se rozhlížet po nádraží nakonec, taky najde co hledal, svoje rodiče. Zamává vám a zmizí v davu.
Zbydeš jen ty a Sirius. Toho ses bál. Ublížil si mu a on se teď chová jak raněné zvíře. Právem. Chceš se s ním rozloučit. Než jste se do sebe zamilovali byli jste přátelé. Už jen kvůli to mu se s ním musíš rozloučit. Přistoupil si k němu a podal si mu ruku. Očima si tě celého přeměřil. Nepřijmul jí. Trochu tě to zarazilo. Aspoň proto přátelství co mezi vámi bylo se mohl přemoc a přijmout tvoje gesto. On si to uvědomoval stejně jako ty, ale podání ruky pro něj bylo prostě málo potom všem co jste spolu prožili. Než ses stačil vzpamatovat ocitl ses v jeho náručí. Svíral tě pevně ne, však bolestivě, ale přesto to tolik bolelo. Políbil tě do vlasů a pak v sevření povolil a ustoupil od tebe.
,,Nechci o tebe úplně přijít. Nechci tě ztratit. . Chtěl jsem být vždycky víc než kamarád a děkuji ti za to ,že jsem tím byl. Chápej bude to pro mě těžký být zase jenom kamarád. Já vím, musíme žít dál, ale dej mi čas si na to zvyknout prosím."
Každým slovem tě uklidňoval byl si rád, že už se na tebe nezlobí.
,,Musíme žít dál." opakoval jsi po něm ještě dlouho potom co odešel.
***
Něco končí a něco zebe,
je správný čas začít nově.
Ty beze mě a já bez tebe,
v jiný čas a v jiný době.
A v dnešní den a v dnešní noc
já chtěl víc a ty zas moc.
Tak kdo je blázen,
prý se to stává,
když člověk padá ze shora na zem
***
Pořád si v hlavě přehráváš vaše loučení na nádraží. Myslíš na to noc co noc. Trápí tě to. Definitivní konec.
Udělal jsi dobře? Už je to tu zas . Výčitky. Říká se, že výčitky pociťuješ jen, když se rozhodneš špatně, ale ty si udělal přeci správné rozhodnutí. Nebo snad ne? Nesmíš takhle přemýšlet. To ti nepomůže. Před pár dny si dostal sovu od Jamese, kde se omlouvá z nedostatku času , takže je už jasné, že si je na nádraží viděl naposled.
Život jde přeci dál. Nemůžeš se donekonečna utápět žalem. Teda můžeš, ale k ničemu ti to nebude to sám moc dobře víš, protože až do teď si to praktikoval. Je na čase aby ses zas postavil na nohy a věřil ,že začne být lépe...
***
Ztrácí se po tobě tvá vůně nekonečná, říčná.
Tak už to bývá, lidská víra,
nikdo neumírá, jenom jedna láska živá.
Tak už to bývá jednoznačně,
něco končí, snad něco jiného zas začne,
aspoň z poloviny tolik krásný.
jejééé
Ztrácí se po tobě tvá vůně nekonečná, říčná.
Tak už to bývá, lidská víra,
nikdo neumírá, jenom jedna láská živá.
Tak už to bývá jednoznačně,
něco končí, snad něco jiného zas začne,
aspoň z poloviny tolik krásný.
***
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama