Záškoláci

19. února 2009 v 22:28 | Nyce-oH
Tak tohle je jedna z mích starších povídek. Vlasně skoro úplně první, když nepočítam jednu kapitolu u Blanch. Tak to vem te prosím v úvahu.

Pár:Sirius/Remus

Žánr:Slash

Přístupnost:18*


Jako každé pondělí ráno jsem si kontroloval úkoly, které jsem měl vypracovat přes víkend.

"Přeměňování-mám, esej o lektvarech-mám, pojednání o mudlech-mám, zařík," nedokončil jsem větu, protože mě přerušil hlas s protější postele.


"Takhle si po ránu kazit náladu!" pronesl rozespale


"To ty si jí pro jistotu nekazíš vůbec, že pane Blacku?!" prskl jsem na něj.


"Vzbudil jsi mě, jestli ti to nedošlo," řekl trochu podrážděně.


"To můžeš být jedině rád, jinak by si zaspal".


"Tak to ti jsem neskonale vděčný Moony, no ale co, dospím to při dvouhodinovce dějin " ušklíbl se.


"Víš, co si o tom myslím," zpražil jsem ho pohledem.


Věčně opilí, věčně dětinský, věčně rozzářený… štve mě!


"Narodil ses vůbec jako dítě?" zeptal se mě, sedící na posteli a propichující mě pohledem.


"Jistě, ale od té doby už nějaký pátek uplynul."


"Kdyby jen pátek,"stále měl ten divný výraz a seděl jako přikovaný k posteli, jak jen chtěl to vyučovaní stihnout? Jsem blbí?! Přemýšlím tu o Siriusovi Blackovi, ne o mě. Je mu bylo jedno jestli stihne Kratikotovy nudné výklady,které ukolíbají skoro celou třídu, kromě těch pár pošetilců, kteří soustředí svou činnost ke psaní výpisků z hodiny, mimochodem jeden z těch bláznů, jak nás Sirius rád nazývá jsem i já, takže jestli to chci stihnout, tak bych už měl jít Sirius ne Sirus.


"Potkáme se na hodině" pronesl jsem a zamířil ke dveřím.


"Reme, počkej na mně, jdu s tebou!" zastavil mě jeho hlas, konečně se zvednul z postele a šel směrem ke své truhle, kde měl uloženou svoji školní uniformu.


"Tak dělej, nechci přijít pozdě, což se stane, jestli sebou nehodíš."


"Copak, máš mít už zase měsíčky Reme?! Že jsi tak protivný," uchichtl se.


"Hahaha strašně vtipné" naštval mě, tak že jsem ho stihl v nekontrolovatelném okamžiku nakopnout, do místa, jež se mi naskytlo před očima, když se shýbal pro plášť.


,,Auuuu, ty zákeřný malý vlkodlaku" narovnal se a chytl mě za ruce, nějakým prazvláštním způsobem se mu podařilo, přitlačil mě ke zdi svým tělem, i když jsem se snažil všemožně se vykroutit z jeho sevření, nepodařilo se mi to. No jo no, sportovec se pozná a zvláště famfrbálový hráč


,,Tak ty budeš útočit, když se nedívám?!" naklonil se ke mě blíž, byl na mně doslova přilepený, ale překvapilo mě, že nezněl ani naštvaně spíš záhadně. Vycítil jsem, o co mu šlo, mě o to šlo, taky.


"Nech toho nestihneme školu" to bylo jediný, co jsem byl schopen mu říct, i když bych mu řekl nejraději něco jiného.


"Kratikot si ani nevšimne že chybíme,stejně věčinu času je otočen ke třídě zády."

Jak si může myslet, že tahle jeho slova mně uklidní.


"Zbláznil ses?! Jsem prefekt musím tam být musím si dělat poznámky nemůžu se ulívat, bylo by to ode mně nezodpo..." sklonil se ke mě a umlčel mě svými rty, svým jazykem,po chvilce se ode mě odtáhl.


"Reme jedna promeškaná dvojhodinovka lektvarů tě nezabije, neboj se a věř mi," chlácholil mě jeho hlas.


Co mu na to mám kurva říct?! Škola je pro mě důležitá nemůžu jí zanedbat, jen kvůli svým pudům, mimochodem který ve mně zrovna teď nehorázně rostou a cítím .Začíná se to docela zřetelně projevovat,hm takhle na hodinu stejně nemůžu.
Živě si umím představit , jak bych vešel do třídy samozřejmě pozdě , čím bych upoutal pohledy spolužáků.Pohledy které by mě spražili od hlavy až k patě, no nevím jestli by dorazily až k té patě, kdyby si všimli mého nemůžu říct malého problému, protože se teď
rapidně zvěčoval ( ten problém). Kdybych měl čas vyřešil bych to ledovou sprchou,ale
nemám. A navíc už by se hodilo, abych řekl něco Siriusovi, ani jsem si neuvědomil, že čeká až mu něco odpovím, jenomže teď se nevzmůžu ani na jediné slovo.Věděl jsem, že se můžu vyjádřit i jinak než slovy, a taky jsem to tak nakonec udělal.Vymanil jsem své ruce z jeho sevření a položil jsem mu je na ramena, v Tichošlápkových očích byl vidět strach z toho, že bych přeci jen šel na hodinu, což bych měl, ale byl jsem jak smyslu zbavený.Jeho strach jsem zahnal polibkem,zprvu byl letmý, něžný ale postupně jsem přidával na intenzitě,když jsem se od něj kradmo odtáhl, tak už si musel být jistý, že tu s ním zůstanu.


"Budeme mít neomluvené hodiny," konstatoval jsem.


"Neboj, při nejhorším nám James napíše omluvenky, umí totiž skvěle napodobovat písmo," pošeptal mi do ucha.


Remus Lupin, záškolák a podvodník s omluvenkami, no nevím, jestli bych si to neměl rozmyslet. Já si to nechci rozmyslet Remusi sklapni, chceš to, tak to udělej!! Jsem strašný srab, celý se chvěju, pane bože jak já ho miluju! Opět jsem ho začal líbat, ale tenhle polibek byl strašně vášnivý, chtěl jsem do něj dát všechno, co k němu cítím, ruce mi sklouzávaly z jeho ramen níž na jeho boky, hladil jsem ho po zádech pomalu jsem mu ze zadu vyhrnoval košili a přitom se mi prsty třepetali po jeho zádech jako motýlci, vyklouzl jsem z jeho ústa začal ho líbat na krku a stále jsme mu vyhrnoval košili, kterou měl už u podpaží, odstoupil ode mně abych mu mohl ten kus látky přetáhnout přes hlavu… Využil jsem toho, že se na mě netiskl celou svou váhou a vyměnil jsem si s ním místo, teď jsem to byl já, který ho tlačil ke zdi. Co se to se mnou děje? To není ten věčně ustrašený prefekt Remus, ten by to nikdy neudělal nebo by ho spíš nikdy nenapadlo, že to udělá. Proč překvapuji sám sebe? Už na to nebudu myslet. Ještě víc jsem se přitiskl k Siriusovi, který pode mnou začal zrychleně dýchat. Začal jsem ho, opět líbat, ale teď ne na pusu, ale po celém těle, po je ho hrudi, po jeho bocích. Klesal jsem níž a níž, za chvíli jsem klečel na zemi, podíval jsem se na horu na Siria byl opřený o zeď a měl zavřený oči, celí se třásl. Přesunul jsem své ruce k jeho pásku u kalhot pomalu jsem ho rozepnul pak i knoflík, chtěl jsem rozepnout i zip, ale to už mi Tichošlápek nedovolil najednou se sesunul ke mně na zem klečeli jsme vedle sebe ,čekal bych všechno ,ale tohle ne,on mě objal, dal mi letmí polibek, pak se ode mně odtáhl podíval se mi do očí a vypravil ze sebe, to co bych od něj nikdy nečekal.


"Moony, já tě miluju."


Remusi dýchej. Neříkej, že tě to šokovalo, když se s tebou chtěl milovat, je jasný, že to nedělal z nenávisti, ty troubo. Já vím, ale Sirius má spoustu holek, nemůže mě milovat, když je s nimi. Zamysli se ty zdegenerovaný vlkodlaku, kdy si viděl Siria naposledy s nějakou holkou?! Vidíš, už dlouho ne, co?! Bylo to před astronomickou věží, viď potom už asi ne že?! Vzpamatuj se, ty ho přeci taky miluješ, tak už mu to koukej říct!!! Dělej!!


"Taky tě, miluju," řekl jsem po malé odmlce.


Znovu mě objal, bylo to jiné, než jaké to bylo kdykoliv před tím, nemůžu říct, co všechno jsem v tom cítil, bylo toho na mně moc. Byl jsem příšerně šťastný, nevím, kdy naposledy jsem byl takhle šťastný, ale musím říct, že už je to pořádnou dobu, že si na to ani nepamatuju (jestli jsem se takhle někdy vůbec cítil). Sirius voněl po vanilce, voněly tak jeho vlasy, které jsem měl u obličeje, celí se chvěl a já taky, najednou jsem ucítil jeho prsty, jak mi odepínají knoflíček po knoflíčku moji košili, rty se mu přisály na můj krk. Sundal ze mě košili. Rukama mě chytl kolem pasu a pomalu se zvedl z podlahy, zvedli jsme, se oba dotlačil mně k posteli, pak do mě lehounce strčil a já upadl do měkké postele. Stál nade mnou a pobaveně to sledoval. Zatáhl jsem ho za kravatu, kterou měl na své nahé hrudi a stáhl jsem ho k sobě, chvilku ležel vedle mě jak, dopadl, potom si na mě sedl, obkročmo se nade mnou sklonil a začal mě líbat. Konečně jsem mu mohl rozepnout ten zip u kalhot. Sirius vytáhl hůlku a prones nějaké zaklínadlo, vzápětí mi došlo, co to bylo za zaklínadlo, protože nás oba zbavilo zbývajících šatů.


"Siriusi, když máš v ruce tu hůlku, mohl by si prosím zamknout dveře?" zeptal jsem se, byl jsem docela v šoku, že jsme na něco takhle důležitého zapomněli, co kdy jsem někdo jen tak vešel a viděl nás spolu.


Nechci na to ani myslet co by se stalo. Na štěstí to Tichošlápek rychle napravil, namířil hůlku ke dveřím, zamumlal formuli a bylo zamčeno. Mohli jsme dál pokračovat, ale nebyl jsem si, tak docela jistý jestli to chci. Samozřejmě že jsem to chtěl, ale byl bych raději, kdy bych nechtěl. Jsem strašně předpojatý. Dokud to bylo jen, tak bylo to fajn, jen že když vyslovil, to miluju tě, bylo jasný, že už nebudeme kamarádi, těmi slovy tuhle kapitolu uzavřel, a když jsem já řekl, taky tě miluju, začal jsem novou kapitolu, co když se budu chtít vrátit zpět a ono to už nepůjde?! Pane bože, já musím být fakt na hlavu, jak můžu v takovémhle okamžiku vůbec myslet?! Dotkl jsem se jeho tváře. Moje prsty sklouzávali po jeho obličeji až k jeho hrudi, lehce vydechl, využil jsem toho a políbil ho, jeho rty se od mých odpojily a směřovaly čím dál tím níž, nemusel jsem mít ani otevřené oči, abych věděl, kam směřuje. Mravenčení v břiše mi to prozrazovalo. Moje tělo pohlcoval, ten známí pocit extáze rozlívající se mrazivé teplo se mi vlilo do žil a způsobilo pocit na prostého vrcholu. V ten okamžik se naše těla propojila. Zmítali jsme se pod pohyby starých, jak lidstvo samo


Pak jsme vedle sebe leželi snad deset minut ani jeden jsme se nechtěli od toho druhého odloučit nakonec jsme to, ale museli udělat, protože se někdo dobýval do pokoje, tetˇjsem si říkal, že jsme měli docela štěstí, že jsem si vzpomněl na dveře, být ještě stále odemčený, no to by byl průser. Na oblíkaní nebyl čas použili jsme oblékací kouzlo, je sice velmi nepohodlné a může se stát, že některé věci se oblíknou obráceně nebo naruby, ale je velmi rychlé. Jen co doznělo kouzlo, vtrhl do pokoje James, který si odemkl dveře a vzápětí za ním i Peter


"Kluci "oslovil nás překvapeně, "co tu děláte? Jak jste věděli že nám odpadne vyučováni? "


"Pane bože Červíčku, oni to nevěděli, prostě se ulily,"konstatoval Dvanácterák, zdálo se, že je na nás naštvaný, "jak by to mohli vědět? Museli by být jasnovidci, když my jsme se to dozvěděli před půl hodinou."


"Jamie, jak to že nám odpadlo vyučování? "zeptal jsem se.

James se uchetl.


"No to je nadlouho ale povím to asi takhle, nějaký student si asi myslel, že naše fádní učebny potřebují oživit a podařilo se mu to všechno vybavení, ve třídě teď nadává a utíká a tak. První půlhodinu se to snažili učitelé odčarovat, tak aby se mohlo, hned začít vyučovat pak to vzdali a dali nám na dnešek volno, než to dají popořádku."


"To by mě zajímalo, kdo to byl, bude mít pořádný průšvih, až na něj přijdou," nechal jsem znít svoji myšlenku nahlas.


,,Měli byste mu, být vděčný, víte, co jste riskovali, tím že jste se ulili?"pokáral nás James, "to by mě zajímalo co jste tu dělali a co pro vás mělo takovou hodnotu, že jste byli ochotní kvůli tomu riskovat průšvih."


"Jamesi, od kdy jsi takový vzorný? Moc, bych za to nedal, že si ty třídy očaroval ty,"poškádlil ho Sirius, který měl celou dobu na tváři divný úšklebek.


"Tak jsme se jednou ulili, zaspali jsme a pak už se nám nějak nechtělo, říkali jsme si, že by si nám mohl zajistit omluvenku, teda podepsat,"pokračoval dál.


,,Jste se zbláznili to by bylo málo nápadný, že vy dva budete
mít oba skoro stejnou omluvenku akorát s jiní podpisem."


"Tak jsme jednou nemysleli, ale neříkej, že by si nás v tom nechal," vložil jsem se do diskuze.


,,Ne nenechal to je jasný, že ne, ale jen mi proboha řekni Reme co tebe dovedlo k tomu, že si nešel do školy,t y sis musel být vědomy, co riskujete,když ne Tichošlápek ne, tak ty jo."


"Jamie každý někdy potřebuje udělat něco nezodpovědného, prostě se mi dneska do školy nechtělo,"


"Tobě?! Ty, který si děláš úkoly hned po zadání, tak tobě se nechtělo do školy? Já bych vás pochopil, kdybyste nešli do školy kvůli nějaké holce, ale jen tak z lenosti nejít do školy to není podobný ani jednomu z vás."


Při těch jeho slovech jsme se na sebe se Siriusem podívali, no jestli na to nepřijde James teď tak mu to stejně za chvíli, dojde.


,,Máš pravdu, není nám to podobný, já jsem nešel do školy kvůli Removi a Rem kvůli mně, takže teď nás chápeš?"

V tu chvíli bylo jasný, že to chápe, jen při pohledu do jeho očí byl vidět šok ne odsouzeni, jen překvapení.


"No vy jste mi zavařili, když teď nebude Sirius k mání, tak všechny jeho obdivovatelky, budou šílet po mě,"pronesl, čím se mu podařilo odlehčit celou situaci.


"Proč nebudou Síriovi obdivovatelky už Síria obdivovat?" zeptal se zmateny Červíček.

James po něm střelil jen nevraživí pohled


"Péťo, ty jsi idiot, Sirius s Remem přešli na druhou stranu "silnice"," zvláštní důraz kladl na slovo silnice. Červíček nepatřil mezi ty, kteří rychle chápou tak nás nemohl překvapit ani jeho dokonale zmateny výraz.


"Vy jste někam šli?"


"Kam bychom jako měli jít?"štěknul na něj Sirius, který byl vyveden z míry Peterovou nechápavostí.


"Já nevím James říkal něco o tom, že jste přešli přes ulici kvůli obdivovatelkám, které chtěly zavařit Jamese."


"Péťo, poslouchej," dal jsem se do vysvětlování, nikdo nikoho nechtěl zavařit a přejít přes silnici je metafora… chápeš to?"


" Ale Dvanácterák říkal…"v tom ho přerušil Tichošlápek, který netušil, že tu bude tak těžký.


"Zmlkni, prosím. Reme, musíme mu to říkat," pohleděl na mně, nešťastně já jsem mu přikývl.


"No dobře, obdivovatelky mě nebudou obdivovat, protože jsem o ně ztratil zájem kvůli Moonymu, a proto jsme přešli přes silnici od holek ke klukům já k Remíkovi a ten zas ke mně,"


Peter byl značně šokovaný přesto se vzmohl na pár slov.


"Ale to by znamenalo, že jste b…"


"Neříkej to slovo je hnusný,"okřikl ho Jamie.


,,Nemusíme vám snad říkat že nechceme, aby o tom věděl někdo jiný kromě vás dvou,"říkal jsem to hlavně kvůli Petrovi, protože Jamese by nenapadlo to někomu říct ale na našem druhém kamarádovi bylo vidět že je nedočkavostí celí bez sebe až to někomu povím všimli jsme si toho všichni tři .


"Kluci, to bychom vám nikdy neudělali, dáme vám na to neporušitelný slib," jak se to doneslo k Červíčkovím uším tak sebou cukl. Stačil jeden Dvanásterákův pohled a už oba dva odříkávali přísahu.


Zbytek dne jsme se už tím nezaobírali až na večer, kdy jsem byl v pokoji já a se Siriem sami


"Mě by zajímalo, kdo očaroval ty třídy, ale jak se říká tak si prý dal záležet, odstranil z kouzla svůj magicky podpis, což je prý strašně těžký, což znamená, že se to nikdy nedovím, kdo to byl."


"Proč tě to tolik zajímá, kdo to byl?"zeptal se Sirius.


"Já nevím, asi mu chci poděkovat, bez něj bychom měli průšvih neomluvený hodiny."


"To mi chceš říct, že za ním chceš jít a říct díky bez tebe bych nezažil,… no raději nic", rozmyslel si svá slova na poslední chvíli.


"Ne, myslel jsem, že bych mu poslal sovu s dárkem nebo mu někdy pomohl, až by potřeboval samozřejmě on by o mne nevěděl, ale to vše za předpokladu, že bych věděl kdo to je."


Tichošlápek si lehnul vedle mě na postel, objal mě a mávnul hůlkou a najednou se všechno začalo hýbat, skákat, utíkat.


"Tak co mi pošleš za dárek?"zeptal se šibalsky, ale odpovědi se mu nedostalo, místo toho jsem ho umlčil polibkem.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama