Zkroť si mě, jestli to dokážeš-1.díl

17. května 2009 v 11:28 | kode |  Nekonečný příběh (povídka o upírech)
No takže jse včera zasedla a psla,vzniklo toto... po dlouhý době další slashová povídka, tentokrát je o upírech... postavy jsou originální... co dodat, snad jen, že za komíky bych byla vděčná( jako vždy :D)

Žánr: Slash, upíři

Omezení: 18

Varování: nátlak, smrt( ale mimo hlavní postavy), Pwp


Seděl na masivní černé dřevěné židli s červeným polstrováním. Břichem se otíral o kulatý stůl, který vévodil jeho pracovně. Lokty se opíral o jeho lesklou černou desku. Na spojených rukou měl položenou hlavu. Jeho modré oči se upíraly jedním jediným směrem, probodávaly ty nemožné břídily, kteří se nazývali jeho sluhy.

Snažil si vybavit okamžik, kdy naposledy splnili bez pochybení jeho rozkaz. Chvíli přemýšlel. Pak se ironicky uculil. Nikdy, zaznělo mu v hlavě. Rozpojil své ruce, aby si mohl posunout brýle blíže ke kořeni nosu. Odsunul se od stolu. Vstal a došel, až k nim. Těsně před nimi zastavil. Stáli v řadě. Chvěli se strachy, věděli moc dobře, co přijde. Budou potrestáni. Rozechvěli se ještě víc. Jejich pán si toho všiml. Přecházel od jednoho k druhému, sledoval jejich strach, dělalo mu to dobře. Svůj respekt si tvrdě vydobyl a nehodlal o něj přijít, tím že poleví s morálkou svých poskoků. V ruce pevně svíral svou vycházkovou hůl. Každý krok, co udělal, doprovázelo ťuknutí kovového zakončení hole o mramorovou podlahu. Byl to jediný rušivý element, jež rozčeřoval dusivé ticho v místnosti. Na jednou i ten ustal. Zastavil se u prostředního z provinilců.

"Takže mí drazí," promluvil k nim ledovým šepotem, "už zase jste si dovolili nesplnit mé přání. V poslední době je tomu nějak často. Jako byste se mi vysmívali. Vy ubozí červi na mé podrážce u bot. Vy se mi nemáte, co vysmívat,"rozezvučel v šíleném řevu.
"Ale nebojte, už se to nebude opakovat, nedovolím vám, už více zostuzovat mé jméno," jeho maniakální usměv odhalil špičáky.

Ani robustní dveře od pracovny nezadrželi řev tří teď už nebožtíků, mezi čtyřmi stěnami.
"Olgo," zaburácel mladý šlechtic.
Vteřinu na to se v místnosti zjevila dívka v černém korzetu, vlasy měla úhledně z česané do ohonu, jako její pán, akorát v tom rozdílu, že ona je měla svázané prachobyčejnou mašlí, zato on je měl upevněné kovovou sponou.
"Přál jste si, pane?" ohnula se v hlubokém úklonu.
"Postarej se o ně," ukázal holí na tři mrtvá těla pohozená u krbu.
"Zajisté, pane," řekla, jako by jí požádal, aby vynesla odpadky.
"Ještě, něco. Kdyby mě někdo sháněl, tak má smůlu, budu na lovu, ale to se můžeš jen opovážit někomu říct a skončíš jako oni," špičkou boty šťouchl do jedné z mrtvol.
"Jsem si toho vědoma, pane," ucedila Olga, znovu se uklonila, jak jí to bonton přikazoval a jala se své práce.

Muž přešel k oknu, otevřel jej. Ovanul ho chladný vzduch. Usmál se, jediné co cítil, byl chlad, nic jiného, byl to jeho přítel napříč staletími, už dlouho ho doprovázel. Vylezl na parapet a skočil. Vrhnul se do černočerné tmy noci. Rozpřáhl svá černá křídla, které nikdo kromě jeho samotného nemohl spatřit. Letěl dost vysoko, aby ho někdo nezahlédl, někdo živý. Potřeboval si spravit náladu trochou čerstvé krve. Po ničem jiném v tento okamžik tak netoužil, jako po tom smočit své tesáky v lidské krvi, uhasit svou bezbřehou žízeň, jež byla vyvolána hněvem. Bedlivě sledoval dění pod sebou, hledal svou dnešní oběť.

Dlouho nic nenacházel. Možná to bylo tím, že v jeho panství si lidé na útoky upírů zvykli, a proto se žádná živá duše s trochou zdravého rozumu neodvážila vytáhnout paty ze svého úkrytu po západu slunce. Nezbylo mu nic jiného, než opustit své teritorium a porozhlédnout se v sousedství. Přeletěl své hranice s Luciánovím územím. Lucián byl jeho odvěký rival, neměl ho rád, vlastně ani nevěděl proč.

Netrvalo dlouho a on spatřil obrys mladého chlapce sedícího na skále. Párkrát ho obkroužil kolem dokola, chtěl si být jist jeho samotou. Potulně se usmál, ten mladík měl svůj osud zpečetěný, opravdu zde byl sám. Začal klesat. Pár centimetrů nad zemí složil svá křídla, snesl se na měkkou půdu. Neslyšitelnými kroky se dostal až za svou oběť. Než si hoch stačil vůbec uvědomit, co se za ním děje, bylo už pozdě, dva ostré zuby se zakously do jeho těla.

Už skoro cítil chuť krve na jazyku, když za sebou uslyšel zvoniví smích. Okamžitě se odtrhl od vláčného těla v bezvědomí.
"Áá, Kristián, jak milá to návštěva, kdyby mě ovšem nepřišla okrádat," zavrčel mu někdo výhružně za uchem.

Otočil se za hlasem. Před ním stál útlý muž s dlouhými blond vlasy, které svou délkou zakrývala širší ramena. Na sobě měl černý společenský oděv asi tak z osmnáctého století. Ruce mu zdobily bílé rukavičky.

"Lucián,"odfrkl skoro posměšně černovlasý aristokrat.
"Co tu děláte?" optal se ho s nepřátelským tonem.
"Lovím," odpověděl mu nevzrušeně, byl starší než Lucián, proto ho nepovažoval za takovou hrozbu, aby k němu nemohl být uštěpačný.
"Ovšem, že. Ale na mém území. Ptám se tedy proč?" dorážel.
"Opravdu? Nevšiml jsem si,"dráždil ho Kristián, který si složil provokativně ruce na prsa, přičemž v podpaždí svíral svou vycházkovou hůl.
"Být vámi, tak bych si tolik nezahrával s ohněm, nesmíte zapomenout, že jste daleko od domova a ke všemu na cizím panství. Nechtějte ani pomyslet, co všechno by se vám mohlo stát, kdybyste s tím i nadále pokračoval," varoval ho s plamínky v ocelově šedých očích mladší upír.
"Tak to můžete být rád, že mnou nejste,"neodpustil si brunet výsměšnou poznámku.
"Tím to má uctivost k vám končí," sdělil mu těsně před tím, než zmizel a znovu se objevil před ním.

Chytil ho pevně pod krkem a přimáčkl k nejbližšímu stromu.
"Příliš jste mě podcenil pro mé mladí," ušklíbl se, "ale nestěžuju, jsi, aspoň jste nám připravil peprné chvilky,"dodal s nezakrývaným chtíčem v hlase.

Kristián na sucho polkl, když mu došlo, co se s největší pravděpodobností bude dít. Chtěl se, vysmeknou, ale nešlo to.
"Ale, copak? Nechtějte mi říct, že teprve teď jste se začal bát o svou aristokratickou zadnici, na to už je trochu pozdě, nemyslíte?" vysmíval se mu jeho věznitel.
"Pusťte mě!"vyhrkl, nemohl dovolit, aby si ho vzal, nějaký cucák s mlékem na bradě, to by byla společenská sebevražda, kdyby se to dostalo na povrch.
"Nebuďte bláhoví, přece si nenechám utéct, tak skvělou příležitost k vašemu pokoření, jako je tato. Víte, už od našeho prvního konfliktu si vás toužím podrobit,"přiznal se blondýn a ukořistil si rty muže, jež byl přišpendlen ke kmeni stromu, nebyl tak bláhový, aby mu strčil jazyk za zuby.

Byl to pouze letmý několika vteřinoví dotyk rtů. Pak ho surově otočil čelem k drsné kůře stromu, až dotyčnému vypadla vycházková hůl z podpaždí. Natlačil se na něj celou svou vahou, aby mu znemožnil útěk. Ruce obtočil kolem jeho kyčlí. Dostal se ke kalhotovým knoflíčkům, začal je odepínat, když byli všechny rozepnuté, spustil mu kalhoty ke kotníkům.
"Jestli to uděláte, zabiju vás, zničím vás,"pokusil se o poslední záchranu.

Opět se v okolí skály rozleh zvonivý smích.
"Jste směšný, sám moc dobře víte, že to neuděláte, nemáte na to sílu, sice máte tělo dvacetiletého mladíka, ale vaše smysly se za ta staletí zhoršily, kdo kdy viděl upíra s brýlemi. Né, z tohohle strach vážně nemám,"šeptal mu do ucha, které následně olízl.

I když si to Kristian zakázal, začal pomalu roztávat pod dotyky druhého muže. Cítil, jak se mu žene krev do slabin. Snažil se to potlačit, ovládnout své tělo, ale nešlo to. Pevně semknul ústa, aby se přes ně nedostal ani jeden jediný vzdech, jenž by ukázal jeho slabost.
"Ale no tak," napomenul ho s vláčným hlasem blondýn, "vím, že se ti to líbí," setřel mu ukazováčkem krůpěj krve, která mu tekla s prokousnutého rtu, a následně si ho vložil do úst.
"Chutnáš sladce,"šeptl, "chci víc,"následně se mu zakousl do krku, plnými doušky hltal červenou tekutinu.

Staršímu šlechtici se podlomila kolena, sesunul se na všechny čtyři. Trochu zavrtěl hlavou, aby setřásl Luciána ze své krční tepny a podařilo se. Odtrhl se od něj. Světlovlasý aristokrat se narovnal v kříži. Dlouhé prsty zahákl za spodní prádlo, táhl ho směrem dolů. Dokut se před ním neobjevil zcela obnažený Kristiánův zadek. Zatajil se mu dech. Ta kůže si vybízela k polibku nebo aspoň k pohlazení. Rozhodl se realizovat tu druhou možnost. Dotkl se jemné pokožky, hladil oblé hýždě až ke kříži a nazpátek. Pochvíli si dodal odvahu a zajel prstem mezi půlky a posléze i dovnitř do těla, kde s ním začal jemně hýbat. Brunetovi unikl z úst první blažený sten. Samozřejmě se neobešel bez povšimnutí.

"Vidíš, taky se ti to líbí a tolik ses tomu bránil," uchychtl se potměšile blondýn, když přidal k prvnímu prstu druhý a slyšel další teď o poznání hlasitější vzdychnutí.

Kristiana nikdy nikdo neponížil, tak jako dnes, už v duchu si plánoval odvetu, ale v tenhle okamžik toužil jen po jednom, až sám sebe překvapil, toužil po Luciánově penisu hluboko v sobě. Ani nevěděl, kdy se to v něm zlomilo a on si to začal přát. Ale už to potřeboval.
"Vem si mě," zažadonil skoro neslyšitelně.
"Asi mě začal šálit sluch, jako bych slyšel, jak se mi nabízíš, abych tě ošukal. Zvláštní, že?" škádlil ho světlovlasý upír.
"Už mi to udělej, prosím," on prosí?! Podivil se sám nad sebou, ten floutek ho donutil prosit?! Tak to si jednou pořádně odskáče.
"Jak si přeješ,"vytáhl z něj své prsty, stáhnul si kalhoty i se spodním prádlem.

Jeho úd stál již plně v pozoru. Vklínil se mezi Kristianovy nohy. Přitiskl svůj pyj k vstupu do jeho těla, chytl ho za dlouhý ohon, který si obmotal kolem zápěstí a silně s ním škubl.
"Zopakuj mi ještě jednou, co chceš!"přitáhl jeho hlavu za cop ještě do většího záklonu, než byla před tím.
"Chci tebe, hluboko v sobě, co je na tom tak těžkého pochopit?!" řekl přidrzle, jako by byl v pozici, kdy by si to mohl dovolit, nebyl a to záhy pocítil z Luciánova tvrdého proniknutí.

Modré oči zalily slzy bolesti. Jenže bolest za chvíli odezněla, slzy uschly. Zbyli jen ty příjemné pocity, touhy a uspokojení, jež oba upíry donesly na vrchol blaha.

Když bylo po všem, mladší šlechtic okamžitě vystoupil z těla svého milence. Spěšně si natáhli prádlo, které měli oblečeno na půl žerdi.

"Bylo to pěkný," porušil ticho černovlasý a natáhl se pro vášnivý polibek.

Tentokrát to, ale nebylo nic letmého bez jazyků. Teď to bylo se vším všudy, i délkou přečtil ten první, možná v něm i něco bylo.

"Ale nemyslete si, že vám to jen tak projde," dodal hned, jak se od sebe odtáhli.
"S tím, ani nepočítám. Popravdě řečeno, už se těším na odvetu," usmál se Lucián a zmizel.

Bylo to zvláštní, Kristian seděl sám na vrcholku skály a poprvé po několika staletích se cítil šťasten, protože cítil teplo.

 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 VampireGirl VampireGirl | E-mail | 28. ledna 2016 v 13:58 | Reagovat

promin,ale trochu uchylny ne?nereknu kdyby to byla holka ale dva upiri geyove???upiry mam rada,ale tohle je asi nejhorsi povidka co sem cetla!!!promin,ale tohle je muj nazor... :-! O_O

2 FloydcaT FloydcaT | E-mail | Web | 17. ledna 2017 v 3:23 | Reagovat

medco health solutions inc  <a href=http://rivotril.page4.me/>rivotril 2mg kaufen</a>  grapefruit interaction with drugs

3 Blakegendy Blakegendy | E-mail | Web | 29. března 2017 v 5:54 | Reagovat

what is emergency medicine  <a href=http://sibutramina.sitiwebs.com/>dove comprare sibutramina</a>  salt lake city health department

4 RobertPet RobertPet | E-mail | Web | 3. května 2017 v 10:21 | Reagovat

medco prescriptions phone number  <a href=https://ritalin.page4.me>ritalin kaufen ohne rezept schweiz</a>  medicine for body aches

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama