Prázdniny-17.díl

5. prosince 2010 v 17:42 | Nyce-oH
Takže... je druhá adventní neděle a já se rozhodla, že na vás budu milá :) a dám vám další díl prázdnid, tentokrát hodně zlomovi :) 
Tak doufám, že vy na mě taky budete hodný a poctíte mě komentářemi :)
Hezké počtení :)


Nevím, jak dlouho jsem seděl na pařezu a okouřil jednu cigaretu za druhou, ale řekl bych, že jsem tam byl celkem dlouho.
Po každé dokouřené, jsem chtěl vstát a odejit za Anjšim, ale na místo toho jsem si vzal další a další, nedopalky u mé nohy se začaly hromadit v malé kupičce… jediný, co ten koloběh přerušilo, bylo to, že má krabička nebyla bezedná… s poslední jsem se zvedl, za prvé slyšel jsem kroky a opravdu jsem nepotřeboval mít tu něčí společnost a taky jsem se chtěl projít… začal jsem zacházet hlouběji do lesíku…moc jsem nevnímal, jen jsem byl rád za ten chládek, co mi les nabízel a nikotinoví kouř, který jsem vdechoval… ano cigarety, byly mé berličky, tak jsem i s nimi začal a moje tělo si na ně už moc navyklo, den bez toho, abych si zapálil se pro mě rovnal pekelným mukám, a když jsem měl špatnou náladu má spotřeba se rapidně navýšila.
Jsem celkem nevyzpytatelná povaha, poněvač se mi po chvilce nechtělo, ani procházet, což se mi ještě před okamžikem chtělo, zády jsem se opřel o kmen stromu, apaticky se díval před sebe, jako stroj sem opakoval bezmyšlenkovitě pohyb cigaretou k ústům, nadechnout a od rtů vydechnout…
Chcete slyšet ironii? Ty kroky, kvůli nimž jsem se vydal z plácku, zase jsem je slyšel, ale tentokrát jsem neměl sílu, na nic jiného, než se opírat…a navíc nebudu paranoidní, nemusí to být Aki…
A taky, že nebyl… Automaticky se mi objevil úsměv na rtech, když jsem uviděl zrzavou kštici mezi stromy… už jsem se za ním chtěl vydat, ale nakonec jsem se rozhodl, že dokouřím a pak teprve za ním půjdu…nevypadalo to totiž, že by někam pospíchal, sedl si na zem do větviček…hm tak chápu, kde je včera pochytal… a já blbeček ho začal z něčeho podezřívat…
"Och…kohopak to tu vidí očka mé…?"trochu mě rozhodí hlas, který prořízl celkem ostře šumění lehkého vánku, toho kluka znám! Teda od vidění… je z jiného oddílu, než já a Anjši a taky je starší…"to ses na mě tolik těšil, že si výjimečně dochvilný?!"zašklebil se černovlásek od ucha k uchu…
Povytáhnu jedno obočí, tohle se mi nějak nezamlouvá…ale klid, jen mě chytl stihomam, vidím, věci, které se nějak tváří, úplně v jiném světle…určitě si ho jen dobírá…na rtech se mi usídlí nucený úsměv, abych se trochu uklidnil…
"To by se ti líbilo,"Anjši vyplázl na toho chlapce hravě jazyk… jen se poštuchují… já jsem vážně tele…sevřený žaludek mi povolil i ten knedlík v krku zmizel…
"A komu teď lžeš víc mě nebo sobě?!"
"Kdoví…"protáhl rozverně zrzek a natáhl k tmavovláskovi útlou ručku,"ale když nepůjdeš ke mně, tak to nezjistíš…"stál jsem jako přikovaný k zemi, jen jsem tiše sledoval, jak se dlaň střetla s dlaní, vyšší si přiklekl na zem a pohladil Mého Anjšiho po tváři.
"Tak jak to šlo?"
Rudovlásek se prapodivně usmál… na chvilku jsem odvrátil pohled stranou, kdyby jste jen viděly jak se jen Anjši opřel do toho dotyku a slastně přivřel oči…bolelo mě to, když jsem pořád ve skrytu duše doufal, že vše je jinak, i když jsem v to pomalu přestal mít víru.
"Podivně… sice si měl pravdu, že v Hikariho očích stoupnu…"natáhl se, aby jej zřejmě jako poděkování mohl líbnout na rty, jak se ovšem odtáhl, pokračoval,"ale zas na druhou stranu, skoro jsem ho musel odhánět koštětem, abychom se mohli sejít…"brouknul…
Grázl!!! Přikreju si oči dlaní, já jsem takoví debil!
Tak blbej, tak naivní!
Takovej kréten!
Blbeček…ubožák… hovado…pevně jsem si skousl spodní ret mezi zuby, chtěl jsem slyšet víc… vědět jak moc jsem se v ně spletl…jak moc jsem křivdil Akimu, jak moc nemám páteř! Jak moc jsem povrchní…když si představím, že jsem se s ním málem muchloval…příště by to chtělo trochu víc myslet mozkem a ne rozkrokem!
Nesnáším se! Ale jeho nenávidím…!
"Ty moje chuděrko malá, ale tohle si chtěl ne?"vjede mu prsty do vlasů, jsem asi vážně masochista, že se tím směrem opět dívám…
"Samozřejmě, že ano, je to hezké někoho mít pořád při ruce, když ty zrovna nemáš čas,"tak tohle mě dorazilo, tak já jsem jen náhrada, když si nemá zrovna s kým vrznout? Tak to jsem pěkně chabá náhrada! Nesmím dělat scény teď a tady, počkám, až bude sám… klid, klid, klid! Uklidni se! To zvládneš Hikari…drž to v sobě… nesmíš… bulet… chceš se přece dozvědět víc… vydržíš to, zvládneš to v sobě ještě chvilku potlačit, hlavně neřvi, jako nějaká holka…
"Že?"mrknul na něj, ten kretén, kterého neznám…ale brzo se asi seznámíme…
"Já tě nemít Yuki, tak nevím, kde bych byl…jsi jediná osoba, která mi rozumí…která mě dokáže podržet…"znovu se přisaje na černovlasého rty…
"Já vím… jsem tu přeci pro tebe…uděláme si hezký den…všechno bude zase v pořádku uvidíš…"tentokrát si tmavovlásek vynutil polibek, dlaní zabloudil k Anjšiho rozkroku… zhluboka se nadechnu, to stačí…jak to bude pokračovat si umím domyslet sám…musím urychleně odtud…nebo vybuchnu a oni si mě všimnou…zřejmě bych jen řval a tekly by mi slzy… to si nemůžu dovolit, aby mě tak viděl…
"A kdy se ti vůbec vrátí, princezna?"optal se ho, aniž by přestal v dráždění…
"Ech teď myslíš koho?"zarazil se, ušel jsem sotva pár kroků nechtěl jsem se prozradit, ale tohle mě přimrazilo…on ani neví koho?!
"Toho od há…"
"Jo Hikariho… ani nevím… ale tipnul bych to až na večer…"
"Ty si debil! Jako by ses, už nepoučil s Akim, na takové věci se máš ptát…"
"Och… nech si těch přednášek…jako by si zapomněl, jak to nakonec dopadlo…přenesl se přes to, i když to chvilku trvalo… a navíc Hikari není tak chytrý, jako on… i kdyby na to přišel, což pochybuju… protože teď je zrovna s ním někde ve městě…prošlo by mi to…nespojil by si dvě a dvě dohromady… poklape mi to s ním… je ideální…"ten tón jeho hlasu, je to vážně samolibí kretén… pevně ji si skousnu spodní ret…musím se změnit… nesmím tolik věřit lidem… Hikari, vyřídíš si to s tím parchantem pak…tak se dej zas do pohybu, ani nepřemýšlej, že se otočíš… nesmíš!
"No právě, proto by mě mrzelo, kdyby ti to s ním nevyšlo, jen chci, aby si byl šťastný, zasloužíš si to… tak si to hlavně nepodělej!"
On si nezaslouží být šťastný, ale nakopat zadek! A toho se mu dostane! Nemusí se bát… rád se o to postarám…
Nechtěl jsem, už slyšet, jediný slovo, který ti dva pronesly, ani vzdechy, který naznačovaly, co provádí…jen se někam honem rychle zašít, schovat se před nimi a to co nejrychleji…

Jediné místo, které mě napadalo, byl Akiho plácek… tam se tedy ubíraly moje kroky, jak může být někdo taková svině? Ptal jsem se sám sebe a taky i na to jak já můžu být tak blbí… Byl jsem v náladě, kdy se mi chtělo trhat stromy i s kořeny, vzteky jsem do jednoho kopl…
"Co tak, zlého ti ten kmen provedl?"suše se mi ozvalo za zády, bože tohle nechápu, je to tady jako v nějakém špatném snu, nemusel jsem se otáčet, abych věděl, kdože to na mě promluvil… byl jsem ve stavu, ve kterém bych nikomu nepřál mě potkat, zvláště jemu, to mu, kterému bych se měl omluvit, jenže já měl potřebu se kopat okolo sebe, jak fyzicky tak i ústně.
"Ty se se mnou bavíš?!"vyštěkl jsem na něj, pořád otočený zády.
"Hm…už to tak asi bude!
Další důkaz jaká jsem hrozná svině, že jo?!" spíš důkaz jaký jsem já hrozný kretén.
"Fajn, jen si posluž! Jen do mě zasloužím si to,"pobídl jsem ho, sám jsem slyšel, jak se mi párkrát podlomil hlas, nezvládal jsem to, slzy jsem držel mermomocí v očích, do kterých se mi nahrnovaly, nos mě štípal.
"Jo to máš teda pravdu,"štiplavě si do mě rýpl…
"Ani ne,"smířlivě zamumlám, mluvím teď úplně o něčem jiném, ale to je jedno, dlaní si utřu tvář, nesnáším se, slzy mi začaly kanout po líci… neudržel jsem je pod povrchem, jsem hrozný slabota.
Zřejmě se zvedl, protože jsem slyšel kroky… směrem ke mně...stál jsem u východu tak, že se není, čemu divit, zřejmě už dokouřil a chtěl odejít, pootočil jsem se stranou, aby se mohl protáhnout. Nepatrně jsem sebou trhl, jeho dlaň se dotkla mého ramena.
"Tak co se ti stalo?"překvapivě, jeho hlas zněl mile, konejšivě, jako, že mu na mě po tom všem, co jsem mu řekl, záleželo.
Zase se ve mně něco zlomilo, ovšem tentokrát trochu jinak, otočil jsem se k němu čelem, bylo pro mě dost těžké, pohlédnou do jeho očí, ale udělal jsem to, " Omlouvám se ti! Jsem debil! Promiň…co jsem ti řekl… já… promiň!"bylo mi trapně, už po druhé mě vidí za tenhle týden brečet kvůli klukovi a pokaždé kvůli jinému, musí si o mně myslet, že jsem děvka… ale já vážně věřil, že jsem si našel lásku, jsem kretén! A to nehoráznej… klesl jsem pohledem k zemi…
Jeho prsty mě uchopily za bradu, donutil mě zvednout oči zpět k němu. "Co se stalo?!"naléhavěji na mě dorážel, donutilo mě to vzpomenout si, odkud jsem to před chvílí skoro utíkal a hlavně proč, já nejsem stroj, i když se tak rád chovám. Rozklepala se mi spodní čelit, měl jsem vážně jen krůček do zhrocení se…
Aki nade mnou pouze zakroutil hlavou…"Sakra…pojď sem,"zamumlal a přitáhl si mě za na svou hruď, pevně mě objal, takovým tím ochranitelským způsobem… všechno se to odehrálo během pár sekund, nemusím snad nikomu říkat, že jsem se rozbrečel, jako želva…tohle se mi ještě nikdy nestalo, abych padl na bedra tak bezmyšlenkovitě někomu koho znám tak krátce a ku podivu mě to uklidňovalo, aniž by musel blondýn říct jediný slovo, stačilo jen jeho tělo na tom mém… jeho ruce, dotyky, teplý dech, který mě se mi otíral o stranu krku…
"Můžeš…. mi to odpustit?! Prosím…"asi bych se v té chvíli, hravě vyrovnal hysterické holce, nepochybuju o tom.
"Pšt… to už je dávno zapomenuto!"lehce mě líbl do vlasů.
"Nezasloužím si tak dobrého kamaráda,"stěží jsem zamumlal.
"Máš pravdu! Zasloužíš si víc…"i když mi dotyky dávaly hodně, tohle mě hřálo u duše.
"Děkuju…"pomalu jsem se snažil dát se do kupy, jenže když mě chytne něco takového, neumím přestat na povel.
"Za to se neděkuje…"tiše mě upozornil,"povíš mi, co ti ten šmejd provedl?"
Nedokážu volit správná slova…"nic…"odbudu Akiho stroze, i když mu teď věřím, víc než kdykoliv dřív, je těžké o tom mluvit, cítím se poníženě.
"No tak Hikari…takhle nic nevypadá…"
Váhám…ale nakonec mu to přeci jen řekl,"to samí, jako tobě…"hnusná to ironie…kdyby mi to řekl tak…Tak co? Tak nic, stejně by sem mu to nevěřil, už je stejně pozdě si něco nalhávat.
Nemusel jsem mu ani říct víc… jeho sevření zesílilo…
"Co mám dělat?"
"Ti spíš můžu říct, co rozhodně nedělat! Nepřekousnout to… on už jiný nebude!"těžko povědět, jestli věděl, že vím, že mluví z vlastní zkušenosti. "Nezměníš ho…"dodal…
"Já…nejsem jako… ty… tohle bych ani nedokázal…"snažím se zhluboka dýchat, "mám chuť mu něco udělat… něco, aby se cítil tak mizerně jako já…"
"To ti taky nepomůže…"chlácholivě šeptne.
"Mě jo!"
"Na chvilku…"
"A to to mám nechat být?"lehce se od něj odtáhnu, abych mu viděl do očí.
"To zas neříkám… jen nedělej kraviny…"
"Jako bych jich, už dost neudělal…"trpce se odtuším.
"No právě!"uzemní mě blondýn…
Chvilku mlčím, než mi něco dojde,"ty vole, Aki, ale já s ním na jedné chatce nevydržím!"to prostě nepůjde a já už to věděl předem, vždyť nemám kam od něj ani utéct.
"Klid…to se zvládne…"pomalu mi začal utírat dlaněmi slzy…
"Nezvládne!"odporuju mu…
"Hele, nebuď jak malí,"zvýšil na mě hlas, nekřičel, ale na jednou zněl strašně autoritativně,"nejsi první, ani poslední, kdo se s někým koho musí denně vídat rozešel! To půjde, věř mi!"
Přikývl jsem mu na souhlas, jak zhypnotizovaný… pravda je, že měl mojí plnou důvěru…
"Ale já se s ním ještě nerozešel… utekl jsem… Víš, já neumím být klidný… Mari měl jediné štěstí, že jsme to vyřešily přes telefon…"v hlavě se mi honilo hodně scénářů, jak to bude probíhat až Anjšiho opět uvidím…odtáhl jsem se z blondýnova těla…mlčky…
"Na co myslíš?"povytáhl zkoumavě obočí…
"Nechceš vědět…"křivě se ušklíbnu …
"Hmm… podle výrazu bych to odhadoval, kde se tady dá zakopat mrtvola!"není mi do smíchu, ale přesto se na zlomek sekundy prapodivně uculím, není tak daleko od pravdy…
"Skoro… spíš jak někoho praštit a nezlomit si žádný prst…"zamumlám zatrpkle.
"Půjč mi packu,"špitne s podivným výrazem, aniž by čekal, až se k něčemu rozhoupu, natáhne se pro ní.
"Co…co… co…to děláš?"povytáhnu skepticky jedno obočí.
Začal mi skrčovat prst, po prstu,"plním ti tvé přání…kloubky ukazováčku a prostředníčku,"broukne, když je se svým dílem hotový, absolutně to nepobírám, než mi to konečně dojde…prohlížel jsem si svou pěst, přišlo mi to divné tak jsem schoval palec za prsty…
"Boha…"povzdechl si blondýn,"pereš se ty vůbec!"protočil oči v sloup, otevřel mé čtyři semknuté prsty, aby je pak zase mohl skrčit a dát přesně palec,"takhle!"
"Ani ne…,"to že když už tak fackuju nebo kopu, jsem si raději nechal pro sebe,"ale ty tohle asi s časopisu nemáš…"pomalu jsem rozevřel dlaň… nebudu se prát… jsem skoro dospělí… nebudu!
"Člověk se musí umět bránit…"povzdechnul si světlovlásek a přešel ke kládě, aby si mohl sednout, zalovil v kapse u kalhot, vytáhl z ní krabičku slimek, mlsně jsem na ní koukal zřejmě si toho všiml,"chceš?"natáhl se k ní ke mně…
"Vrátím ti to,"vzal jsem si od něj.
"Já to vracím tobě!"připomněl mi se zakořeněním…
"Pravda,"přikývl jsem,"připálíš mi?"
"Samozřejmě!"
Hřbetem jsem si definitivně utřel slzy…bylo mi hrozně, ale líp, rozhodně lépe…než na začátku…přisedl jsem si k Akimu… nevím, co to do mě vjelo, ale položil jsem si hlavu na jeho rameno a čekal, až ke mně doputuje s ohněm…
"Aki,"začal jsem po chvilce, když už sem si spokojeně pokuřoval…
"Hmm?"natočil se ke mně, držel mě za rameno…
"Myslíš si o mě, že jsem děvka?"
Zakuckal se kouřem, který měl na půli cesty do plic…"cože?!"vykulil na mě ty jeho velké oči,"jak si na to sakra přišel, zase si měl rozhovor s Nobuem?!"
"Ne… jen… ani jsem ho neznal a už jsem si ho skoro pustil pod kalhoty…tak se coury chovají… jsem coura! Seru na kluky, ode dneška ze mě bude samotář…budu něco jako mnich!"ve zkratových okamžicích mám i zkratové nápady…
"Blbečku! To přesně jsi, naivní blbeček, a jestli se dáš teď, když si zase volný na mnicha, tak ti nakopu zadek…"musel jsem se rozesmát, když to moc vtipný nebylo, ale asi to ve mně všechno bylo nashromážděné, že jsem se za tohle ani nemohl zlobit… staly se horší věci…
"Bože tebe to nějak vzalo!"rýpnul jsem si do něj.
"Ne asi, když meleš takové hlouposti…"znovu protočil bělma.
"No… a nenaděláš nic!"trpce jsem zamumlal…
"Myslíš?..."ten jeho výraz mě celkem, překvapil,"jsi si tím jistý?"nechápal jsem kam tím míří…se jeho rty střetly s těmi mimi a já se nebránil, ale nebylo to tím, že bych si neuvědomoval, co se děje! Uvědomoval jsem si to, až moc dobře… A přesto jsem se neodtáhl, nechal se jím líbat, i když bych neměl… celý to vyplynulo z té situace…
"Ehm…"bylo jediné na, co jsem se pak vzmohl…
"Jo… ehm…!"nevypadal, že by to hodlal nějak komentovat, myslím, že to ani komentář nepotřebovalo…
"Ech… no…"začal jsem se pomalu zvedat… měl jsem docela slušný zmatek v hlavě…"já vím, že je to blbí, se teď na to ptát… hlavně potom… no…co se teď eto… ale…nepůjdeme přece jen někam? Potřebuju se uklidnit…Třeba na kafe?!"já vím, může se zdát divné, že chci mezi lidi, jenže tam nejlépe dokážu potlačit svou pravou náladu…
"Chceš se mnou?"překvapeně povytáhl obočí…
"Na kafe… pokut tedy taky chceš…"
"Dobře… tak půjdeme…"
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Nami Nami | 5. prosince 2010 v 19:14 | Reagovat

Čo dodať proste skvelé :-D teraz by mal Anjši nachytat Hikariho a Akiho aby vedel ake to je :-P Už sa moc teším na pokračovanie:-)

2 TeressV:) TeressV:) | 5. prosince 2010 v 21:43 | Reagovat

Božeeeeeee, přesně podle mojích představ:DDD Já tě žeru Nice;-)))))

3 Nyce-oH Nyce-oH | 5. prosince 2010 v 22:02 | Reagovat

[2]:Och, děkuju XD ale neměla by si mi to říkat, abych z toho nespychla XD

4 Nyce-oH Nyce-oH | 5. prosince 2010 v 22:06 | Reagovat

[1]:No XD to už by byla drsná telenovela XD...ale neboj, až bude Hikari s Anjšim sám... tak to taky bude stát za to XD
jinak děkuju za komentář :)

5 Nami Nami | 6. prosince 2010 v 17:01 | Reagovat

[4]: tak na to sa fakt už teším :-) dúfam že dielik bude skoro lebo asi vybuchnem od zvedavosti :-D

6 Norva Norva | 9. prosince 2010 v 22:06 | Reagovat

Těším se na pokráčko, very much

7 MIREK MIREK | E-mail | 22. února 2011 v 17:48 | Reagovat

:-P
no, jé pudu taky na kafe :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama