Blogers-13.DÍL

26. září 2011 v 21:33 | Nyce-oH
Jen pro info, deprimovala mě škola a teď jsem chytla jako bonus krásnou virozu, tak jen aby jste věděli, proč, jsem taková neaktivní a ještě chvilku taková budu...
Jinak přeji příjemné počtení... :)


13.kapitola
Řekl Alex


Změnilo se vůbec něco v jeho životě, když tedy pomine fakt, že se mu absolutně převrátil vzhůru nohama?
Koukají na něho spolužáci jinak?
Doneslo se to už vůbec k nim?
Stále v jejich pohledech vidí to samé, ale může z toho vyvozovat nějaký závěr?
Je to dobře?!
Mělo by mu činit radost, že se na postojích vůči němu nic nezměnilo?
Možná…
Možná by si toho měl vážit.
Ale copak to jde?
Copak ho mohlo uklidnit něco takového, jako bylo, již všední opovrhování jeho osobou?
Nu dobře, nebylo to pro něj nic nového, ale i přesto, není to nic, na co by se dalo i s postupem času zvyknout, pořád to bude stejně nepříjemné, ať to má z jejich strany, jakýkoliv důvod. Na tom nezáleží!
No tak se rád učí… to se jen kvůli tomu na něj musí všichni dívat hned skrz prsty, aniž by si zjistili, jaký doopravdy je? Nebo je to právě tím, že už to zjistily?
A proč musí mít tolik otázek, když mu vlastně vůbec nezáleží, co si o něm myslí?
Lže si?

Dal si jedno předsevzetí, už nikdy se nebude snažit být někým, kým není, ať by to lidi okolo něj sebevíc ocenili. Už nikdy!
Na to, musí především myslet!

Šel si sednout na své místo, tiše si vyndal učebnice z tašky na lavici a mlčky čekal na hodinu.
Nervózní?
Samozřejmě!
Dá to na sobě znát?
Rozhodně nepřicházelo v úvahu!

Bavili se o tom s Alexem. Nemohli to přejít jen s mávnutím ruky a tichým smíchem. Ač si tím poměrně pokazili i zbytek dne, který mohli prožít příjemněji, probrali to spolu.
Simon se mu svěřil se všemi svými obavami, i když se zprvu snažil pobrat se s nimi sám ve svém nitru, bez toho, aby jimi zatěžoval i Alex, už tak bylo jasné, že není jediný, komu se dělaly vrásky na čele, tak proč by mu měl ještě přidávat svými vnitřními pocity.
Jenže, to Alexe podcenil. Mohl mu stále dokola se strojeným úsměvem opakovat, jak je to v pohodě a že se vlastně nic, co by nezvládl, nestalo, stejně jej neopil rohlíkem. Zrzek ho už nějakou tu dobu znal. Skoro, ho až mrazilo poznání, jak dobře!
Nikdy, ale opravdu nikdy nevěřil, že by se mohl najít někdo, kdo by k němu mluvil tak, aby každou jeho větu bral, jako dobrou radu, která bude stát při nejmenším, alespoň nad zamyšlením, nikoliv prázdná slova do větru, aby se mu ulevilo, nebo nedej bože peskování, za které si může sám.
A teď?
A teď se nechal hladit Alexovými dlaněmi po pažích, mlčky seděl mezi jeho nohama, opřen zády o jeho hrudník, bedlivě poslouchajíc každé slovo. A snad i věřil, že to bude dobré, protože jej pořád bude mít po svém boku.

Seděl v lavici a jestli bylo vůbec něco, co mohlo přiživit už tak dusnou atmosféru, kterou cítil, byl to jedině Maxův příchod.
Bude ho zas provokovat?
Nechá se vyprovokovat?
Toť otázka!
Pokusí se udržet. Musí! Bude to pro něj tak lepší, mnohem lepší. V prstech pravé ruky si pohrával nervózně s propisovací tužkou, otáčel ji všemi možnými směry, klouzal po její délce nahoru i dolů, jen aby se něčím zabavil.
Hypnotizovat dveře není správný postoj! Je to hloupé. To už by si rovnou mohl nalepit na čelo cedulku s nápisem, jak moc kvůli němu je na dně, zajisté by to Maxovi udělalo radost. To by mu tak sházelo!
Stočil pohled na svou lavici s učebnicemi, penálem a sešitem, nepřítomně zíral na její dřevěnou desku.

Tohle nebyl jen jeho život, ale i jeho povídka, která se zrovna neubírala směrem, o který by se chtěl podělit s čtenáři.
Včera to řekl i Alexovi.
Rovnou jej připravil na čtení něčeho, co asi bude v dalších částí cenzurováno a pozměněno k obrazu jeho a hlavně brzo ukončeno.
Změnil se.
Změnilo ho především to, že na rozdíl od začátku, kdy mu nevadilo házet na sebe špínu a odtajňovat své nitro veřejnosti bez ohledu na následky, teď už měl, co ztratit a vůbec se mu o to nechtělo přijít. Konec jasná volba!
Jedna část jeho života skončila v okamžik, kdy se doopravdy přestal zajímat o Maxe a zrovna tahle část jej nutila psát Fikci nefikci.
A teď už vlastně neměl proč v ní pokračovat, ředil kaši vodou a to bylo samo o sobě, už dost zlé, plus ještě k tomu se mu podařilo se v tom začít proti své vůli plácat a topit. Stahovalo jej to dolů, jako bažina.

Hvězda přišla! Razila si jasný směr, již ode dveří.
Max šel k lavici, ve které neseděl. Každým krokem se přibližoval blíž k Simonovi, který si stále hrál s propiskou mezi prsty, s velkým sebezapřením se díval jen před sebe.
"Jak se máš?"sedl si obkročmo na židli o lavici před Simonem a o její opěradlo si opřel lokty.
Černovlasý k němu zvedl zrak, ale nepromluvil, jeho pohled říkal vše, tak na co zbytečná slova!
"Užíváš si klid? Tak si užívej, dokud to ještě jde!"pokračoval dál ho.
Starý Simon by se chytil, ale i nový měl problém se udržet v klidu. Pomalu položil tužku k penálu.
"Maxi?!"oslovil jej, jako by se na něco hodně důležitého ptal.
Jeho spolužák se široce ušklíbl, shlížel na něj ze shora, i když seděli oba na stejně velké židli a byli i skoro stejně vysocí.
"A nepřijde ti tohle už trochu směšný?! Takovým tím smutný způsobem?!"přestal se krčit v zádech, ve kterých se narovnal.
"Ani ne!"vzdorně s výsměchem prohloubil svůj úšklebek,"promiň, ale já se velmi dobře bavím!"
"Dobře!"přisvědčil mu klidně Simon,"chápu, tohle mám za to, že jsem si o tobě dovolil psát! Beru!"
"Přesně tak! Máš se ještě na, co těšit!
"Maxi, tohle je už vážně dost trapný!"zvedl se najednou z ničeho nic ze židle,"měl jsem tě rád, ale víš, co?!"mohl na něj koukat z vrchu, ale neměl to zapotřebí,"teď budu rád, když zapomenu, že tě vůbec znám!"
Tohle nebyl ten Max, kterému dlužil omluvu za své chování, tohle byl někdo kdo ji dlužil jemu!
"Zajímavý, jak si na jednou morální, ale dovol, abych ti připomněl, že si to ty, kdo tuhle šarádu rozehrál!"
"Já vím,"pokrčil rameny,"a proto končím, vyhrál si, dělej si, co uznáš za vhodné, to je jen na tobě… ale já už tě neznám! A teď mě omluv - potřebuji si koupit svačinu!"
Bez sebemenšího zájmu ho nechal osamoceného před svou lavicí.

"Táák?"opatrně na něm vyzvídal Alex, když se u něj Simon hned po škole stavil.
"V pohodě…"malinko nad tím slovem váhal, než jej vyslovil,"jak vidíš, přežil jsem…"prohodil, již trochu odlehčeněji.
"Kdybys nepřežil, nebyl by si jediný…"připomněl mu se šklebem Alex.
Chtě nechtě se Simon usmál,"ty si můj vrahoun,"díval se na něj, jako na poklad.
"No, to jsem,"souhlasil s ním,"a možná proto, by jsi to měl, co nejdříve alespoň o trochu víc rozvinout, než to okusíš na vlastní kůži, zlato."
"Miluju, když mi říkáš zlato,"podotkl jen tak mimochodem, než se pořádně nadechl, aby mu mohl popsat svůj den.
"Nebylo to, až tak zlé, jak jsem si myslel. Všichni se tvářili, jako vždycky, sice první, co Max ráno udělal, bylo, že mi začal valit klíny do hlavy, jak bych se měl bát a tak, ale zvládl jsem to. Vlastně pro mě bylo horší, čekat s čím se vytasí, než pak ty jeho provokace. Nechal jsem ho z poloviny se vymluvit, a když se to ubíralo nebezpečným směrem, utnul jsem to a odešel jsem na chodbu. Myslím, že ho to rozhodilo. Taky jsem mu řekl, že už ho neznám. Vrátil jsem se, až se zvoněním, nevím, co těch deset minut dělal, ale je mi to celkem fuk, pak už seděl na vlastním místě a nevšímal si mně. Vašek a Ondra… no… nejsou blbí, možná to probíraly i s ostatníma, každopádně nic se nezměnilo. Šlo to!"
"Tak to jsem rád,"Alex si upřímně oddechl, i když věděl, že nemají vyhráno, přeci jen koho něco pustí po prvním neúspěchu! "Ale kdyby něco, tak mi to řekneš!"dodal vzápětí.
Pověděl,"samozřejmě,"myslel si možná.
Alex se podivně ušklíbl,"hmm, ne že by se mi nelíbila ta rozhodnost, s jakou to říkáš, ale čichám v tom přinejmenším nějaké ale."
"Héj!"ostře se ohradil Simon,"líbí se ti hodně v mé hlavě?!"prohodil pak jen tak, jakoby mimochodem.
"Ech… nechceš slyšet,"přesvědčivě se na něj zazubil Alex.
"Myslím, že ano,"nedal se jen tak lehce odbýt.
"No řekněme to tak… že v jiných tvých částí se mi líbí víc…"
Černovlasý protočil oči v sloup,"měl si pravdu tohle jsem opravdu, nechtěl slyšet."
Jeho přítel se rozverně zasmál nedělaje si hlavu s mladšího reakcí, "já ti to říkal!"podotkl jen.
"No jo, ale kdo by čekal, že z tebe vypadne něco takového v téhle situaci!"
"V jaké situaci prosím tebe?"podivil se.
"Ve vážné Alexi, ve vážné!"
Povzdechl si medvědím zabručením,"měl jsem za to, že už je to vyřešené, ale dobře, jestli tolik toužíš začít se v tom utápět pro velký úspěch od začátku, já ti nebráním, ale upřímně si myslím, že už si víc nepomůžeme!"skeptickým pohledem sjížděl po pružné figuře.
"Dobře!"neochotně přikývl,"dobře,"zopakoval o něco smířlivěji,"asi máš na konec pravdu…"
"Já ji mám vždycky zlato, na to nezapomínej!"
"Řekl Alex,"zasmál se.
"Jo, řekl Alex,"přitakal mu zrzek s tentýž výrazem, "je na tom snad něco zlého?"
"Vůbec,"mávl rukou u hlavy,"právě že vůbec ne!"ještě trochu si přisadil a rty se mu ještě více roztáhly do šířky, nemohl se ubránit podezření, že jistě s takovým culením, si o něm Alex musí myslet, že je trouba, když on si ale nedokázal pomoct, vše jako by to šlo jen kolem něj.
"Jasně,"probodával jej zeleným pohledem.
Simon malinko znervózněl,"když už jsme v tom - máš něco domluveného na příští víkend?"opatrně si každým slovem mapoval terén, na kterém by se možná dalo i stavět.
"No - vlastně ano. Pár kamarádů chtělo, abych s nimi šel pít a já jim přímo neřekl ne. Chtěl jsem se ti o tom zmínit, tak nějak v průběhu příštího týdne… aby sis taky udělal čas - je to v pátek. Proč se ptáš? Pořád tě nepustilo ještě to kino? Já tě do něj jednou vezmu, neboj!"
"Aha…"lehce mu zhrubl hlas, s tím nepočítal,"no tak nic."
"Ale ne, já budu rád, když půjdeš s námi, aspoň poznáš mé přátelé… jsou fajn, uvidíš."
"Hmm,"poválel tu myšlenku v hlavě a popravdě, ani malinko se mu nezamlouvala,"nevím,"odmlčel se a zrozpačitěl,"nechci,"opravil se po chvilce mlčení.
"Co je špatně?!"přezíravě prohodil starší, který moc nechápal, co řekl tak zlého, že ze Simona vyprchalo všechno nadšení.
"Ne nic,"celý se ošil,"jen jsou to tví kamarádi ne mí a tak nevidím důvod proč tam jít… a navíc bych si s nimi asi neměl ani, co říct."
Alex se jen zhluboka nadechl tohle trošku zabolelo,"oki, jak chceš, nebudu tě do ničeho nutit… ale měl by sis uvědomit, že by se s tím hodně věcí do budoucna zlehčilo. Simone, oni nekoušou!"podotkl jen tak jako by mimochodem,"Nejsou to neandrtálci, jestli se bojíš tohohle. Mám je celkem hodně rád a trávíme spolu docela dost času, když to teda jde… takže… víš, co ti tím asi chci naznačit?!"
"V pohodě…"ještě, aby nevěděl, když to bylo tak zřetelné,"nechceš, volit chápu tě… a ani jsem tě nemínil k tomu tlačit. Hele je mi to jasný! Některé věci prostě nemůžeme dělat spolu…"
"Jenže tuhle můžeme, to jen ty nechceš!"ostře mu skočil do řeči.
"Alexi, když já prostě nejsem společenský typ, neumím být hned zrazu vtipný, většinou jsem taky celkem dost zamlklý a opravdu nevím, co by se mnou dělalo sedět mezi tvými kamarády, které vůbec neznám… asi bych v tom lepším případě nevydal ani slova a v tom horším, bych byl tak umluvený, až bych byl otravný… na to by mi stačilo jedno pivo…."
"Víš, co mě na tobě malinko mrzí?"nadhodil zrzek.
"Copak?"svorně jej pobídl Simon.
"Všechno moc hrotíš a řešíš. Prostě uber Símí a vše bude v pohodě. Obyčejný pivo a pak tu klidně, můžeš přespat, když ti to teda rodiče dovolí a v sobotu tě vezmu do toho kina, hm?!"
"A co když se jim nebudu líbit?!"
"No to je jednoduchý, dostaneš kopačky a adie kamaráde!"zašklebil se.
"Cože?"celkem v šoku na něj jen zíral.
"Dělám si srandu, probůh, znáš mě ty vůbec?"
"No,"zjevně si oddychl,"někdy o tom pochybuju…"
"Tak to je, ale celkem smutný Simonku… asi takhle: jsou fajn a už se na tebe ptaly… ale když si nesednete, o tom teda celkem dost pochybuji, ale budiž, tak mi věř nic se nezmění, jen jak si říkal bude to první věc na položce, kterou spolu nebudeme moc dělat… A navíc bude tam i Andrej tak přinejhorším se můžeš bavit s nim."
"A s tebou, ne?!"
"No tak to je snad samozřejmí!"překvapeně rozezleně reagoval, že vůbec Simon může pochybovat,"jsi můj kluk, ber to prosím tě na vědomí!"
"Ježíši nevyjížděj na mě,"bránil se.
"Promiň, ale tohle mě rozpálilo do běla,"poznamenal ještě trochu ukřivděně, ale již se začal vracet do normálu.
"Jasně, ale já to takhle nemyslel…"
"A jak si to myslel?"
"Nevím, ale takhle rozhodně ne!"
"Aha…"suše se ušklíbl.
"No dobře, tak jsem to trochu tak, myslel,"připustil celkem nerad na konec,"já jenže nechci ti tam nějak zavázet… právě, že jako tvůj kluk,"přiznal mu.
"Prcku, já tě vážně jednoho pěkného dne zaškrtím…"skepticky se na něj zadíval na půl nabroušeně a na půl přemáhal smích,"všechno tak strašně hrotíš!"postěžoval si.
"No, mám to hold, asi v povaze,"povzdechl si Simon.
"Asi?! Spíš určitě… takže, říkáš ne?!"
"Spíš uvidíme, ano?"natočil k němu tvář, aby viděl jeho reakci.
"A ani přespání u mě tě nenutí rovnou z fleku říci ano?!"vábil jej dál.
"No právě, že to vůbec!"bez ostychu mu přiznal, dřív než si uvědomil, jak moc blbě to vyznělo, pro někoho, kdo neznal všechna fakta.
"Cože? Tak mi jsme zase najednou upejpavý? Zdálo se mi, že to už si překonal!"zašklebil se, zelené oči mu přímo zářily.
"Hele! Nenuť mě se červenat! O to nejde… samozřejmě, že bych rád přespal,"snažil se do toho tónu vložit tolik, aby vyzněl přesně, jak si přál, protože, ani jeden z nich nemluvil o běžném spaní," jen jsem měl jiný plány… mám na celý víkend volný dům, naši jednou ke strýci… konečně!"
"Simone ty se mi jen zdáš, proč si to neřekl rovnou, že už něco máš? Mohl jsem si odpustit zbytečné přesvědčování!"dotčeně zamumlal starší.
"A teď se zase zdáš ty mě! Já nic nemám, jen mám prázdný byt, což automaticky neznamená, že něco chystám, snad víš, že nejsem tenhle typ… proboha vždyť se to ke mně ani vůbec nehodí! Jen jsem chtěl, abys přespal u nás, konečně bys taky jednou navštívil ty mne, což by bylo fajn a to jen při nejmenším!"
"Vážně?"celý se rozzářil,"no to je skvělé…"
"No, ani ne…"odtušil se Simon, nemohl sdílet Alexovo nadšení, když se do toho navezla ta věc s kamarády,"protože to padá… jak jsem řekl, nechci tě nudit do volby a když si jim to slíbil, už předem, měl bys jít!"
"Hm… jenže já nevidím problém, proč to nespojit, když teda, ovšem budeš chtít, že…"neodpustil si malé popíchnutí.
"Neší do mě… když já… prostě nevím… mám z toho dost blbý pocit…"
"Víš co? Tak si to teda ještě nech projít hlavou,"rezignoval starší,"a jaký plány máme na tenhle víkend?"otočil směr konverzace o sto osmdesát stupňů jinam.
"No řekl bych, že já ho strávím u počítače a napíši, čtvrtý díl fikce nefikce… a pak budu asi jen tvůj,"lehce se usmál.
"Och, abych na tu tvou slavnou fikci nefikci nezačal náhodou žárlit, když u ní trávíš tolik času a ještě mě stavíš až na druhé místo!"zavtipkoval.
"Na druhé říkáš? To máš pěkně popletené a pokřivené vnímání, když to vidíš takhle… nicméně, jestli dokážeš chvilku počkat, tím myslím dva týdny nebo tři, tak ti slibuji, že už žádná nebude - poněvadž to chci co nejdříve utnout, tak do dvou dílů, už mi to přerůstá přes hlavu!"svěřil se mu.
"Vážně?!"Alexovi přišlo, že musí špatně slyšet,"to snad ne!"
"Ale jo! Akorát živím drama… musím se od toho, co nejdříve odpoutat…"
"Než tě to sežere,"dokončil jeho větu.
"Tak nějak…"souhlasil s ním Simon, snad by, ani líp neřekl.
"No tak dělej, jak myslíš, já jen budu doufat, že jednou nezačneš litovat."
"Tak toho bych se nebál,"odfrkl si černovlásek.

"Hele, prcku,"zeptal se jej po chvíli ticha, když jej měl zase pevně v náručích,"čistě teoreticky… kdyby to klaplo a já u tebe přespal, je ti doufám jasné, že já v žádném případě nebudu spát v zakouřené místnosti! Na to mám své zdraví, celkem dost rád!"
Simon zaklonil hlavu do zadu, tak aby mu viděl do obličeje,"vyvětrám…"
"No na to zapomeň! Jestli mi nechceš ustlat na gauči a po nocích se tajně plížit do obýváku obdivovat mou neutuchající krásu, tak přestaneš!"
"Uvědomuješ si vůbec, že teď mě vydíráš tím nejtěžším kalibrem, jakým vůbec můžeš?"přeměřoval si Alexovi rysy vyčítavým pohledem.
"Samozřejmě, kdybych si s tím nebyl jist, tak to ani nevytahuju!"
Přimhouřil víčka k sobě,"hmmm… fajn,"zabručel, sice se mu vůbec nelíbila vyhlídka bez nikotinových dnů trávených ve svém pokoji, ale co jiného mohl dělat, když o Alexe tolik stál?
Pomalu dával sbohem teplému komfortu čtyř stěn a začal se smiřovat s nepohostinným balkónem,"jsi horší než moje matka!"uštěpačně podotkl a pak už se jen plně podal rtům nad ním, kterého tolik vábily. Přímo je zneužil k lehkému polibku.
"O tolik horší…"

 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Nami Nami | 27. září 2011 v 19:05 | Reagovat

Jééé super :-D už dlhšie som tu nebola a keď prídem čo tu nenájdem :-D ja dúfam, že tá žurka bude to by mohlo byť zaujímavé :-) a prajem skoré uzdravenie :)

2 Nyce-oH Nyce-oH | 29. září 2011 v 10:17 | Reagovat

[1]: Děkuji :) budu se snažit v obou ohledech XD, ale už je mi pomalu líp :)

3 McLissa McLissa | 4. října 2011 v 18:33 | Reagovat

Já mám tuhle povídku TAK ráda! :-) Je to moc hezky napsané ;-) A jsem moc ráda, že je to v realitě, tedy samozřejmě se mi líbí blogové články...je to originální a neohrané a má to tu správnou jiskru a k tomu ještě komentáře...no když si představím, že si to na Simonově blogu čte třeba Max a Vašek a poté se o tom dohadují... :-D Ale realita, je prostě realita ;-) A jestliže Simon chce pomalu ukončit Fikci-Nefikci, znamená to, že bude většina v realitě? :D *Potichu a nenápadně se nechávám hýčkat touto představou :-D* Jinak skvělý dílek ;-) Zamilovala jsem si Simonovu povahu...to jak vše moc hrotí a řeší (Což se mi mimochodem *ehm občas* stává též :-D) a jeho ,změna, a myšlenky ze začátku...krása ;-) Povídám, tahle povídka mě doopravdy nadchla a já jsem moc zvědavá na další kapitolku a setkání s Alexovími přáteli *Snažím se obrnit trpělivostí :-D* Děkuji za skvělý díl...doufám, že tě můza provází a další tu bude coby dup :-D :-)

4 Nyce-oH Nyce-oH | 4. října 2011 v 22:12 | Reagovat

[3]: Děkuji, ani nevíš, jak moc mě dokáže potěšit tak krásný a dlouhý komentář, dává mi to smysl stále pokračovat, i když někdy vidím jak si mou povídku přečte 150 lidí a neokomentuje jí nikdo(to samozřejmě nevztahuji na tebe a na Nami), to je malinko flustrující, že mám chuť s tím i seknout... ale je vidět, že kdo si počká ten se nějaké reakce dočká :) děkuji...

5 McLissa McLissa | 4. října 2011 v 23:45 | Reagovat

Nemáš vůbec zač :-D To věřím, ze 150 lidí komentující jen 2, to asi chuť do psaní moc nepřidá...:D Pokud mohu, tak vždy píši komentáře a z vlastní zkušenosti vím, jak takový komentář dokáže potěšit...i kdyby jen od 1 člověka ;-) Takže mě už se nezbavíš :-)

6 Nyce-oH Nyce-oH | 4. října 2011 v 23:49 | Reagovat

[5]: :) Tak to jsem ráda :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama