Prázdniny 25.díl

12. září 2011 v 21:52 | Nyce-oH
Odpuste mi mírné spozdění, ale myslím, že to tak trochu stálo za to :)
Jak to dopadá, když se Aki dozví něco, co jej mírně namíchne a trošku v něm probudí zas tu Aki mrchu?
Co to něco je? Dočtete se, pokud budete číst XD
Dnešní díl je 18+


25.díl

"Musíme si promluvit…"

Zvedl jsem hlavu od knížky, kterou jsem četl a podíval se ke dveřím.
Aki.
Zaklapl jsem ji.
"Dobře."
Zamkl dveře.
Znejistěl jsem,"já myslel, že si chceš promluvit…"
"Probůh Hikari, napadlo tě vůbec někdy, že lidé zamýkají i z jiného důvodu, než je sex?!"podotkl nabroušeně.
Přišlo mi, jako by se na mne díval skrz prsty.
"Ale jo… jen…"v čas jsem se zarazil,"no nic, povím ti to potom…"sjížděl jsem pohledem jeho postavu.
"Klidně mluv,"pobídl mne,"třeba si oba chceme říct to samé,"ochotně si ke mně přisedl.
"No tak dobře,"souhlasil jsem s úsměvem, byl jsem tolik natěšený, až mu to povím,"představ si, že můj otec má pracovní povinnosti, na den, kdy se vracíme z táboru, přijede si pro mne až ten druhý v noci…"rty se mi samovolně roztáhly do širšího úsměvu.
Akimu se rozzářily oči, ani mě to nenechal doříct,"budeš spát u nás!"
"Né… proto to neříkám,"zavrtěl jsem hlavou, protože jsem to bral jako otázku,"zařídí mi někde hotel, či co… ale mohl by si mně tam navštívit a možná bychom mohli… no víš co… prostě tamto, co bys rád…"cítil jsem jak rudnu v obličeji.
"Počkej ty nechceš k nám, když ti to nabízím?"pozastavil se.
Upřímně jsem čekal, že se pozastaví nad něčím úplně jiným.

"Ale, ne tak to není - jen nemyslíš si, že by se to tvým rodičům nemuselo líbit?! Bylo by to vůbec vhodné?"
"Proč by nemělo? Vědí o tobě… ty by mi dali, nechat tě spát někde v hotelu, když můžeš být u nás, mají na to svůj názor!"
"Vědí o mě? Jak moc?"okamžitě jsem se to ho chytl.
"Jen tak obecně… to víš, mamča ráda vyzvídá, když si voláme…"
Raději jsem se s tím spokojil, jen bůhví, co by mě čekalo za přiznání, kdybych chtěl vědět víc.
"Aha… tak jo… ale v tom případě asi padá můj nápad, což je škoda, protože jsem se ti vážně chtěl dát… a upřímně, kdo ví, kdy se zase uvidíme?!"povzdechl jsem si.
Povytáhl obočí,"nešálí mě sluch?!"
Proč mě přivádí do zbytečných rozpaků?
"Možná…"našpulil jsem dotčeně rty k sobě, tohle mi vážně nedělalo dobře.
"Hikari, tak asi takhle…"usmál se na mně a připosedl si blíž,"když se mi chceš dát, co ti brání udělat to ještě tady? A za druhé mám vlastní pokoj a myslím, že ani jeden z mích rodičů není takoví, aby trval, že musíš spát někde jinde anebo nás chodil přehnaně kontrolovat, když vědí, že si domů většinou nevodím jen kamarády."
Nechápal jsem, kde bere takovou jistotu, že mu to dovolí.
"Co mi brání? Co třeba pět spolubydlících? Kdykoliv nás může někdo vyrušit! A co se týče té druhé věci, nevím, oni budou doma, tví sourozenci budou doma… tak nevím."
Chytl mne za ruku,"tak tohle je ten důvod, proč se tomu tolik bráníš?!"
"A co jiného sis myslel?!"vyvalil jsem na něj oči.
"Nó…"protáhl," u tebe, člověk nikdy neví… takže spoustu věcí…"možná, že by to i upřesnil, ale…
"Nevím, jestli je chci, abys byl konkrétní,"přerušil jsem ho. Tak strašně mě změnil, ale…pořád jsem to já, kterého některé věci prostě přivádí do rozpaků! Ať už na ně myslí sám, nebo o nich mluví ostatní.
Hluboce se uchechtl a více sevřel mou dlaň ve své,"vidíš, tohle je jedna z nich. Jeden si pomalu začne myslet, že jsme spolu nikdy nic neměli, když takhle mluvíš."
To neví, kdy má přestat mluvit? Nebo to dělá schválně?
Tváře mi začaly hořet studem, jak se mi hned vybavily moje narozeniny. To co jsem mu v ten den všechno dovolil, skoro padly veškeré mé zábrany, a kdybychom v té posteli leželi jen o chvilku déle, tak už by teď nebylo, co řešit, tím si jsem stoprocentně jist!
Dostal mě do takového stavu, kdy jsem v sobě stále cítil jeho hýbající se prst, i když tam už dávno nebyl, v celém podbřišku, jako by mi mravenčilo, tak intenzivně, že to nešlo ignorovat, prostě to poutalo veškerou mou pozornost. Mé tělo si samo od sebe žádalo víc, ač mozek nesouhlasil, pro tentokrát, byl v mlžném oparu.
Přesněji té partii dole se nelíbilo, že je opět prázdná, potom všem uspokojení, na které si přišla, žádala, aby se jí takové pozornosti dopřálo, co nejdříve znovu a to nejlépe hned! Byl to hodně deprimující pocit, byl jsem uspokojený, bylo mi krásně, ale zároveň jsem byl i stále chtiví, jako nikdy předtím. Sám jsem samovolně začal myslet, jaké by to bylo mít Akiho v sobě, ne prst, ale jeho penis, představoval jsem si, jak se mi dere mezi půlky, svaly se přizpůsobují jeho šířce, cítím ho tam(i když tam nebyl) a on na mě naléhá tělem a tlačí se dál, hlouběji, až ho skoro cítím až v břiše, z penisu mi stéká velká kapka touhy, určitě bych si musel skousávat ret, abych nebyl moc hlasitý a on by se ze mě zase celou délkou vytahoval a já si byl vědom každého jeho posouvajícího milimetru, to by byl kurva pocit… Když mi došlo na, co myslím… raději jsem se na to hned snažil zapomenout. Protože tohle nejsem já! Takhle já nemyslím! Jediné mé plus bylo, že jsem v té době ležel v posteli už sám a Aki se právě dooblíkl.
Říkal jsem si, až trochu vychladneš, přejde tě to! Zlatý oči, jediný, co se změnilo, bylo, že mě to přivádělo do rozpaků, ale nebudu lhát, pořád to ovládalo mou představivost a někdy mě to bohužel donutilo jít hodně hluboko do lesa u táboru asi je jasný proč.
Jaký by to asi bylo? Bylo by to tak dobrý, jak jsem si představoval?

"Ale ty víš, že měli."
"No právě! Proto to moc nechápu. Upřímně vím, jak si na tom se sexem a snažím se ti vyjít vstříc, jak jen to jde, do ničeho tě nenutit, jenže … promiň, ale je to pro mě těžší, než jsem si myslel a to čím dál tím víc. Tím ti rozhodně, teď nechci dávat nějaké ultimátům, nebo tak něco - ale - víš, potom co se stalo o tvých narozeninách, jsem si jednoduše začal myslet, že některé věci bychom spolu mohli dělat i přesto, že chceš čekat."
Zarytě jsem mlčel a čekal, co přijde dál.
"Hikari, myslíš, že by si semnou o tom mohl mluvit?"jemně podbízivě mi podsunul.
Mluvit? O sexu? S ním?
Ne!
Nemůžu o tom mluvit! Cítil jsem se ztracený. Tvářil jsem se jako ztracený.
"Proboha Hikari!"trošku mu zhrubl hlas, jak si se mnou pomalu přestával vědět rady,"musíš se mnou o tom mluvit, protože já neumím číst myšlenky a potřebuju, vědět co si o tom myslíš, protože tohle není jen o mě - to se ti to tolik nelíbilo, že mě poslední dobou odháníš od sebe kdykoliv mi klesnou ruce na tvůj zadek, anebo se ti pokusím rozepnout poklopec. Jo a nelži mi, že je to spolubydlícíma… Protože tenkrát ti to nevadilo…"
Zhluboka jsem se nadechl, co jsem mu na to měl říct, když měl absolutní pravdu. Drhlo mi v krku.
"Nevadilo,"zmohl jsem se na jednoslovnou odpověď, ale chtěl jsem jí rozvít, jen to potřebovalo víc času,"jenže… teď je to prostě jinak, už mám i jiný potřeby,"no tak to jsem řekl opravdu krásně! Já blb, že jsem nedržel ústa.
"A povíš mi jaký potřeby?"mluvil se mnou jak s malým dítětem, nutil mou mysl spolupracovat, jenže já nechtěl.
"Ne?"
"Proč? Týká se to snad sexu? Ty tvoje potřeby?"vychrlil na mě hned několik otázek najednou.
"Proč?"zopakoval naléhavěji, zřejmě se rozhodl, že to ze mě dostane za každou cenu.
Vyprostil jsem svou dlaň z té jeho a vyletěl jsem z postele, jako čertík z krabičky.
"Protože se prostě o takových věcech nemluví!"malinko mi polevily nervy, přešel jsem k oknu, abych se, alespoň trochu mohl uklidnit.

Něco zabrblal, než došel za mnou a bez vysvětlení mě pevně chytl kolem pasu.
"Co to děláš?!"znejistěl jsem, když jsem ucítil jeho rozkrok natiskly tam ze zadu, zase to provokovalo mé myšlenky, rozum mi zase radil, co nejrychleji se z té pozice dostat, jako vždy, než se mi mysl opět zatemni natolik, že sám budu chtít dělat ty nepřístojné věci… jenže mě držel vážně pevně.
"No tak Hikari to si vážně myslíš, že jsem takový hlupák?!"
"Co?"překotně jsem ze sebe dostal, totálně jsem ho nechápal.
Ušklíbl se a jeho dlaně chytly za lem mé tričko.
Tiše jsem zaúpěl, byly tak chladné oproti mému tělu, kterého se letmo dotýkaly.
"Nó,"začal a nevěstilo to nic dobrého, bradou se opřel o mé rameno, aby měl blíže k mému uchu, do kterého začal šeptat,"tak nejdřív přijdeš sám od sebe, že by ses mi chtěl dát… protože kdoví, kdy se zas uvidíme…"
"Vytrháváš to úplně celé z kontextu!"upozornil jsem ho.
"Tiše! Teď mluvím já! Ty si o svou možnost přišel!"napomenul mě a snad jako trest skousl můj ušní lalůček, no a ve mně to vyvolávalo, celkem jiné pocity než bolest!
"Takže chtěl ses mi dát sám od sebe,"začal od znovu a já raději, už mlčel,"ale nemělo by to být tady ani u mě doma… když o tom začnu mluvit já, mlčíš… a nechceš slyšet ani jediné moje slovo, div že si nezacpeš uši a nezačneš dělat lalalala já tě neslyším! A přesto všechno, jsi se mnou už jednou skoro skončil v posteli, a když se tě zeptám v čem to bylo jiný, vypadne z tebe něco o potřebách, o kterých se pro změnu, taky nemluví! Je to celkem nelogický… ale řekl bych, že se ti to tak zalíbilo, že to snad chceš víc, než já, a proto se mi tak urputně vyhýbáš!"
Sakra jak na to přišel?
"Máš pravdu, je to nelogický!"pokýval jsem hlavou a hypnotizoval nehmotný pod před sebou.
Vydal ze sebe takový vítězoslavný zvuk,"tak mi to vyvrať, zlato!"
"Když já vážně nechci, aby nás u toho někdo nachytal!"odvětil jsem mu naprosto spontánně.
"Ale chceš to?"
Hodně velký dilema… pravda od, který se už nedá couvnout a nebo raději pořád mlžit?
Akiho ruka, která se ani nevím, jak přesunula na jednu z mích hýždí tomu totálně nasadilo korunu.
"Tak, co zlato?"dorážel a ještě se ta mrcha, otřel jazykem s piercingem ze strany o můj krk.
Slastně jsem se přikrčil v jeho obětí. Netroufal jsem si odhadovat, co to do něj vjelo… jen jsem si říkal, proč to do něj nemohlo vjet dřív.
"Sakra…"zaklel jsem, ty jeho dlaně!"když ty si mě tak zkazil,"tiše jsem si povzdechl a bylo to venku.
"Ty tvoje debilní přežitky,"poznamenal stále věnující se mé šíji, jeho hlas zněl o to smyslněji, čím víc byl blíž rty u mého ucha,"to že ti to chci strčit do zadku, z tebe vážně neudělá menšího chlapa!"
Myslel jsem, že z té jeho poznámky vyletím z kůže,"Akííí,"zaúpěl jsem.
"No, co vždyť je to pravda!"ohradil se,"měl by si se konečně naučit pojmenovávat věci pravým jménem a brát to tak jak to je!"pevně sevřel mou půlku v dlani.
Zabiju ho.
"Proč do mě jedeš takový bomby?!"nebudu lhát, ano vzrušovalo mě to, ale zároveň mi tváře hořely horkostí ze studu.
"Protože už to bylo sakra potřeba, zlato!"pozvolna vytahoval lem trička výš a výš.
Můj hrudník se odhaloval a mě pomalu začalo vadit, kam že jsem si to stoupl.
"Co teď míníš dělat?!
Tak dobře, možná to už sakra bylo potřeba, ale u okna jsem to vážně nechtěl!
"Zkus to pojmenovat!"vjel mi ze zadu pod kalhoty,"máš tak pěkný zadek,"sevřel ho,"a pevný!"spokojeně zavrněl.
"Aki, tohle není sranda!"chabě jsem zaprotestoval a i přesto jsem se stejně natiskl do jeho dlaně.
"Správně! Pokračuj,"pobídl mne, zatím co si druhou rukou mezi prsty pohrával s bradavkou,"nepustím tě odtud, dokud to nepovíš na plná ústa!"
V očích se mi zjevilo čisté zděšení,"Aki né!"
"Ale jo, zlato! Taky si mě pěkně trápil,"provokativně si postěžoval do mé kůže, z které jsem už zase myslel, že vyletím,"nechci na tebe nijak spěchat, ale čím déle s tím budeš otálet, tím víc lidí může projít okolo naší chatky."
Zabiju ho! Ale totálně! Totálně ho zabiju!
"Aki, nechci!"
"Takže jsi dostatečně připravený to dělat, ale mluvit o tom nechceš? Celkem logický,"prsty se zahákl o lem mích kalhot, táhl jej směrem dolů.
"Dobře chceš mě ojet!"spěšně jsem vyhrkl, ve snaze se zachránit, před očima kolem jdoucích, co by mohli jít okolo, ale nikoliv před Akim, to jsem myslel, že tak nějak vyplynulo ze situace!
A on se ode mě klidně odtáhl a šel si sednout na svou postel. NA SVOU!

Natáhl jsem si na půl žerdi spuštěné kalhoty opět až někam do pasu. Otočil se zády k oknu. Co to na mě probůh zkouší?
Znejistil jsem, když si vytáhl svůj časopis z nočního stolku a bez vysvětlení si začal číst.
"Nechceš mě ojet?"nadhodil jsem nejistý si vážně ničím.
Vykoukl zpoza vrchní hrany časopisu,"copak ty to snad chceš, zlato?! Pokud vím, tak jsem ti slíbil, že počkám, dokud sám nebudeš chtít a jelikož si mi nic takového neřekl a já neumím číst myšlenky…"spokojeně se zase schoval za listy, co četl… vůbec to nemusel dokončovat, totálně tím vypověděl vše!"škoda, že o takových věcech nemluvíš,"podotkl jako by mimochodem.
"Aki?!"nevěřícně jsem absolutně nechápal jeho náhlou změnu, jak si tam může v klidu jen tak ležet, když já stojím!
"Copak zlatíčko?"vykoukl pro změnu ze strany.
"To ti jako, nebude vadit, když nic nebude?!"
"Ne zlatíčko, nebude! Držím, sliby a navíc už jsem si docela zvykl, že kdykoliv když jsem nadržený tak to beze slov utneš,"medově se na mě usmál.
Začínal jsem z něho šílet a hlavně z toho jeho zlatíčka a zlata, pomalu jsem si uvědomoval, že jestli něco chci, budu se o to muset zapříčinit sám. Proč já debil, nebral plnýma rukama, když mi sám nabízel?!
"A teď, když jsem ti to všechno tak hezky vysvětlil, myslíš, že by si mě to konečně mohl nechat v klidu dočíst?"nadhodil na oko otráveně.
Tohle asi byla ta poslední kapka, kterou jsem potřeboval k procitnutí z letargie.
"Né?"
"Né?"zopakoval.
Kurnik potřeboval jsem ho! Konečně jsem se odlepil od okna, abych k němu mohl dojít.
"No, ne!"řekl jsem rozhodněji a on se mi začal upřímně řehtat, časopis letěl někam do povzdálí a jeho ruka se natáhla ke mně a ji přijal, stáhl si mne k sobě do postele, na tváři měl stále ten svůj pobavený výraz, trochu mě to rozčilovalo, ale musel jsem uznat, že tentokrát na něj měl plné právo.
"Hikari, ty jsi někdy vážně pěknej blbec!"zasmál se a dlaní mi vjel do vlasů,"ale miluju tě!"
Tohle bylo poprvé, co mi to takhle řekl, i když já jsem s těmi slovy zrovna dvakrát nešetřil. Přisál jsem se na jeho rty, byly tak dokonalé, nemělo to prostě chybu, jeho jazyk mě téměř okamžitě pozval dovnitř a obě dlaně se přitiskly na můj zadek, jestli teď nevypustím duši tak nikdy! Cítil jsem, že mu celý patřím, každou buňkou své ho těla, nechal jsem se jím úplně vysvléct, bloudit jeho prsty všude, dokonce jsem ani neprotestoval, když mě přetočil pod sebe a za zápěstí mi vtiskl ruce do madrace. Rty se dotýkal zlehka pokožky mého krku, už jsem povídal, jak mě ten jeho piercing zbavoval veškerého rozumu? Ano, byl to jen kus kovu, ale na jeho jazyku dělal divy, hlavně když se střetával s mou kůží a to kdekoliv!
Seděl na mě obkročmo svlečen jen do půl těla stehny pěvně svírajíc moje boky, pohledem přijížděl celou mou figuru pod sebou, hodnotil ji s roztáhlými rty do úsměvu, než propustil jednu dlaň ze svého sevření. Naslinil si ji v ústech a přímo s ní mířil mezi mé nohy.
Uchopil mě u kořenu, chvilku jen držel můj penis v ruce, než přešel v plynulé tahy, v pomalé tahy. Mučil mne a neskutečně se v tom vyžíval.
"Aki,"vydechl jsem bez rozmyslu, měl jsem předvídat, jakou reakci si vysloužím.
"Copak bys rád?"zašklebil se.
Troufal jsem si odhadovat, že kdybych řekl nic, přestal by a to by se mi teda vůbec nelíbilo, pěkně jsem si nahnal!
Musím se přimět mu to říct, ale když ono je to tak těžký.
"To, co minule…"
Sklonil se těsně obličejem k mému, strašidelně se mu zalesklo v očích,"a cože jsem ti to dělal minule? Promiň, ale už je to hodně dlouho, nepamatuji si!"
"Užíváš si to!"nešťastně jsem ho obvinil.
"Ani nevíš jak moc,"letmo spojil naše rty,"hm?"
Super… Celé mé tělo po něm řvalo, krom mích úst samozřejmě, koho by napadlo, že jednou budu mít problém s výřečností. Těkal jsem očima po Akiho tváři a bolestně jsem si uvědomoval, že tahle póza jej jen tak nepřejde, nezbude mi nic jiného, než překonat veškeré své zábrany.
Uvnitř mne probíhal těžký boj s přirozenou stydlivostí a touhou podlehnout okamžiku bez pozdějších výčitek.
"Víš, jak je to těžký?!"úpěl jsem.
"Zlatíčko! A kdo ti nakukal takovou hovadinou, že byť něco je v životě jednoduché?"na malou chvíli si jeho dlaň hrála se mnou v rychlejším tempu, než opět polevila.
Povytáhl jedno své obočí. Působil na rozdíl ode mě tak uvolněně.
Netrhán svou podstatou na dva rozdílné kusy.
Hlava se mi zvrátila do zadu, prsty na nohou se sevřely… mučil mne, jinak se to ani popsat nedalo, proč by jinak přestal a začal mě hladit po bocích ke stehnům?
Neříkám, že by to bylo za normálních okolností špatné.
Ale teď?! Přišel jsem si jako by se mi právě dostalo ledové sprchy.
Donutilo mne to podepřít se na loktech, tak takhle teda ne, Aki!
"Prosím tě, vezmi si mě a neprotahuj to jako já, do chvíle, kdy přebereš! Chci tě, chci tě, chci tě moc! A právě teď. Tvoje prsty v sobě. Tebe v sobě. Prostě tohle všechno… Moje tělo to chce a mozek se už nebrání, sakra… vidíš, co se mnou děláš?! Chvěju se, nesmyslně blábolím, dochází mi vhodná slova a to vše jen, kvůli přežitkům, co mi bránily dát se ti, když si mě ještě nenutil do takových šíleností, jako říkat ti na plná ústa, co chci! Fajn, přehrával jsem… spokojen?!"ani nevím, co přesně zpustilo můj výlev a kde jsem v sobě vůbec našel pramínek, co se rozpoutal ve vodopád, ale stalo se.
Tiše ze mě slezl, nemluvil a mě to neskutečně rozhazovalo, co když jsem to přehnal? Proč na to nereaguje nějak jinak?
Klečel vedle mě,"jestli to myslíš vážně… druhý šuplík…"hlesl.
Natočil jsem se na bok a otevřel jej… Spodní prádlo, mýdlo, lubrikant, žiletky, pěna, kondomy, ponožky.
Cítil jsem, jak mě hladí po hýždích, které jsem mu nevědomky vybídl. Už jsem neváhal, ani chvilku. Popadl ty dvě proklaté věci a vracel jsem se s nimi nazpět.
Podal jsem mu je.
"Chvěješ se…"
"Já vím, říkal jsem ti to…"dlaň mi zaplula svévolně do blond vlasů, raději jsem si ho přitáhl k ústům, abych neslyšel další jeho připomínky.
Leželi jsme vedle sebe a ještě chvíli se jen vzájemně dotýkaly, využil jsem to k tomu, abych jej také vysvlékl, tak abychom konečně oba byli nazí. Měl tak dokonalé tělo, na které jsem se nemohl vynadívat i přes oblečení, natož jej nechat v takové moment byť jen částečně zahalené, jeho rýsující se svaly na to byly až příliš velké lákadlo.
"Otoč se…"šeptl u mého ucha.
Prudce mě zamrazilo v podbřišku z tónu, Akiho hlasu, ale i ze samotného významu. Zase mi v hlavě problikly ty zpropadené představy a pak i náhlé uvědomění jak jsem k tomu blízko, že už se to vlastně neskutečně blíží realitě, s kterou to doposud jen koketovalo, náhle to vzplývalo v jednu překrývající se líni i. Jako v mé hlavě tak i tedy jsem se přetočil na břicho akorát s tím rozdílem, že jsem byl rozechvělejší a rozvážnější za všechno mohl fakt, že to bude poprvé.
Přesto mě nohy automaticky vyzdvihly do kleku, za to zas mohla touha.
V místnosti bylo takové ticho, že i přes Akiho a svůj značně zrychlený dech, otvírání tuby s lubrikační gelem znělo nesnesitelně hlasitě.
Nebudu lhát, neuklidňovalo mě to a i ta pozice byla trošinku nepohodlná pro mou stydlivost.
Neslyšel jsem již její zaklapnutí za to jsem cítil vlhké prsty tam dole. Projelo mnou něco, co bylo nejblíže srovnatelné s lehkým elektrickým výbojem a příjemně to přešlo v teplé, cosi, co se usídlilo kolem mého pupíku a hřálo veškeré orgány zevnitř.
"Roztáhni trošku víc nožky,"zamumlal.
Ve chvíli, kdy jsem jej jako v limbu poslechl, mozek opět zastřen mlhou, do mě pronikl prvním prstem, přímo tam hladce v klouzl, pevně jsem zaryl tvář do polštáře a nebylo to z bolesti.
Hýbal se ve mně, bylo to snad ještě lepší, než poprvé a když se do mě dostal i druhým prstem, cítil jsem i tu kapku touhy. Asi to bylo tím, jak utočil na mou prostatu hned od začátku. Probůh a ta jeho druhá ruka na mém penisu, když ji rozetřela po špičce žaludu a palcem jela níž přes vyběhlou žílu na jeho těle. Vynechával mi dech, že jsem si ani nepamatoval, odkdy mě roztahoval i třetím prstem.
Přerývavě jsem oddechoval a kdybych se neznal, řekl bych, že jsem i vycházel Akimu vstříc.
A ta mrcha, zase přestal, když jsem byl už po druhý tak pekelně blízko.
Ale pochopil jsem, proč… po zvuku šustění folie z kondomu.
Prsty přejel po mé kříži, špičku nasměroval k mému otvoru. Své volně se mi otevřela ústa. Zatlačil na mou kříž, abych se ještě více prohnul v zádech.
"Hodně se uvolni! Pokusím se být něžný…"
Tak on se pokusí… jak uklidňující.
"To bych ti, taky radil!"zahuhlal jsem do polštáře,"rád bych zítra někam šel a neproseděl ho v chatce…"
Tlumeně se zasmál,"s tím sezením bych si moc iluze nedělal,"podotkl jako by mimochodem do mě začal pronikat.
Nečekal jsem to pevně, jsem zaryl nehty do madrace, paralyzovaný mírnou bolestí.
"ŠŠŠŠ, bude to lepší…"konejšil mě svírajíc boky ve svých dlaních.
Naše těla si na sebe vzájemně zvykala a já se to snažil přečkat v relativní tichosti.
S prvním přírazem mi to přestalo splývat s mou představivostí, až s takovým třetím čtvrtým se to pomalu do sebe opět začalo zase vpíjet a pak to dokonce nabylo i zcela jiný rozměr, o kterým jsem si myslel, že ani neexistuje, nevěděl jsem že mám hranici, kde i má představivost končí. Z úst mi vytékala slina do polštáře, uvědomil jsem si to až příliš pozdě, probůh. Jedna jeho dlaň přestala svírat můj bok a přesunula se pod pas, za který mě vytáhl do kleku, záda si přitiskl na svou hruď, zvolnil tempo jakým si mě bral, rukou se věnoval mé chloubě.
Udělal jsem se poměrně brzo, ale zároveň jsem se divil, že jsem vydržel tak dlouho na to, co to se mnou dělalo.
Skrápěl jsem celou jeho dlaň… Tam dole, sem se stahoval… Nikdy se mi to nestalo tak silně, jakmile se to stalo i přes kondom jsem cítil, že je to i jeho konec.
Vytáhl se ze mě a já si přišel utahaný jako hadrová panenka. Opatrně jsem si lehl na bok a on mě po chvilce, kterou potřeboval na vzpamatování otřel papírovým kapesníčkem, do kterého zabalil i použitý kondom a vyhodil jej do koše.

"Aki,"začal jsem stále ještě v jeho posteli tak divně rozechvělí.
Pevně se mi podíval do očí, čímž mě chtěl asi pobídnout, abych pokračoval, ale spíš mi tím akorát přetrhával niť.
"Asi jo…"
"Co?"zmateně se zatvářil a urovnal mi vlasy z čela.
"Asi bych raději trávil den čekání na otce u vás, než v hotelu… asi to není nepatřičný, když už o mě ví rád bych je poznal…"
"Trubko moje, já ti to říkal hned…"líbl mne na rty,"zavolám jim… myslím, že to nebude problém, jen si to nějak zařiď s otcem…"
S otcem…
Áh ne…
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 McLissa McLissa | 14. září 2011 v 19:42 | Reagovat

A-Au...to nevypadá dobře, zvláště ten poslední řádek...uf, už se mi v hlavě přehrávají desítky scén, jak by to mohlo dopadnout a Hikari by nakonec skončil u Akiho doma napořád :-D  :-D Jinak kapitolka samozřejmě mooc pěkná, konečně na to došlo :-D Jsem opravdu zvědavá, jak to dopadne s rodiči ;-) Děkuji za skvělí dílek a napjatě očekávám další ;-)  :-)

2 Nyce-oH Nyce-oH | 16. září 2011 v 16:30 | Reagovat

[1]: děkuji za komentář :)

3 Nami Nami | 18. září 2011 v 10:22 | Reagovat

Wow tak to som ani nečakala ale veľmi ma to potešilo :-D Páčilo sa mi to ako ho Aki trápil keď sa na to teraz pozriem tak si to aj zaslúžil :-D Ďakujem za poviedku dielka od teba mi vždy rozjasnia deň :-)

4 Nyce-oH Nyce-oH | 20. září 2011 v 19:10 | Reagovat

děkuji

5 Keigh Keigh | Web | 7. února 2012 v 16:22 | Reagovat

Muhahahaaaa! Dočkala jsem se! Ano!!! :D

...Popisuješ to fakt dost reálně... vlastně by mě zajímalo, jak moc je to tvůj vlastní zážitek, pakliže to z něj vychází, aspoň mírně.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama