Někdo, kdo bych chtěl být - 9.kapitola c

23. srpna 2013 v 1:20 | Nyce-oH
Takže k dnešnímu dílu povím tak asi toto: To jsem si zas na sebe upletla bič. Vzpomínáte ještě na Ondřejovu anglicko-německo-českou SMS? No tak v dnešní kapitolce jí kus je... no a možná v té německé části je nějaká chybička, ale neměla by, konzultovala jsem to XD Ale překladač na to raději nepoužívejte, jelikož mnoho významová slovesa nepřekládá ve významu, který bych si já přála XD No pro jistotu, jsem vám to ještě pod kapitolu přeložila... ikdyž jsem se Češtině chtěla vyhnout jak čert kříži XD (fakt jsem pervez XD, ikdyž v šestnácti jsem psala větší úchylárny a nečervenala jsem se teda vůbec, asi už fakt stárnu XD)
Hezké čtení přeji



část.c
Zhluboka se nadechl a zvedl mu to. Stejně s tím už nemohl nic pokazit.
"Ondro, můžeš mi říct, co to zas vyvádíš?!"ozvalo se bez okolků z druhé strany.
"Nic,"zatvrdil se a zachrul se v posteli.
"Promiň, ale ještě poznám, jak vypadá nic… takhle teda rozhodně ne. Takže…"
"Takže…"zopakoval po něm,"prostě nic…"dokončil tvrdě.
"Hm a pro nic mi to típáš?"otázal se ho klidně a s rozvahou.
Ondřej se zamračil,"já ti s tím nechtěl típnout!"bránil se.
"Ale udělal si to…"
"Já vím, co dělám…"zamručel podrážděně,"nemusíš mi to připomínat, byl jsem u toho!"
Kryštof v sobě potlačil chuť se ho kousavě zeptat, jestli to samé může s klidem na duši prohlásit i o včerejšku,"tak jo no… když jsi myslíš, že si to zasloužím…"protáhl raději místo toho.
Brunet si povzdechl…"chtěl jsem se ti omluvit za včerejšek…"zopakoval.
Kryštof na druhé straně vyčkával, co bude dál…
"Fakt… upřímně jsem chtěl…"
"Tak proč už to konečně neuděláš, já to totiž ještě neslyšel…"pobídl ho.
"Protože to slyšel tvůj otec a ty jsi přesvědčený, že je to jen má vinna…"
"No… a není?"zkusil opatrně.
"A měla by snad být, když já tvůj mobil na stole nenechal?"strašně ho to štvalo…
Tentokrát si trpitelsky povzdechl Kryštof,"Ondro, a co kdybychom to tolik neřešili, tak to zvedl, no a? Upřímně myslím, že tě štve něco úplně jiného…"
"Například?"pobídl ho.
"Například že jsem našim o tobě řekl…"pověděl napřímo,"to že tě chtěj poznat…"
"Ne, v Anglii jsme se nějak dohodli… to mi nevadí…"odmlčel se, už byl klidnější, než když mu to položil.
"Hmm… tak proč mám takový pocit, že mi lžeš?"
"Nevím?"
"Aha…Hele, Ondro, fakt mi na tobě záleží, ale jestli se ke mně chceš chovat takhle, tak fakt nevím…"
"Kryštofe, mě na tobě taky! A fakt se snažím, abych se ti vyrovnal a držel s tebou krok… omlouvám se, za včerejšek za tu sms a za to co jsem ti psal o Antonínovi, prostě blbě žárlím… To je celý můj problém, nic víc v tom fakt hledat nemusíš! Mám tě strašně rád, fakt, že jo… ale prostě nic mě nepřinutí si myslet, že to, co se teď stalo s tvým tátou, je jen moje chyba!"
"Ondro, proboha jsi jak zadrhlý kolovrátek! Já to vůbec neberu jako chybu… stalo se to sice blbým způsobem… ale stejně to byla jen otázka času… Chci, abys poznal mí rodiče a chtěl jsem jim tě už delší dobu představit…"
"Tak možná, pro tebe není důležité, jak se to stalo, ale pro mě ano…"přiznal mu,"co si o mě asi teď musí tvůj otec myslet?!"
"Prosím tebe, kdyby si o tobě můj otec myslel cokoliv zlého, tak tě k nám rozhodně nezve a mě by vynadal, s kým se to stýkám! Věř mi, bere to s rezervou. Ale co mě zaráží, že tě spíš nezajímá, co si o tobě právě teď musím myslet já…"raději mu zamlčel, že jeho otec se tím spíš baví, když už překonal počáteční šok, že slyšel víc než by mu bylo příjemné.
Ondřeje ta věta velmi zaskočila…"hmm… protože si myslím, že to zrovna v tuhle chvíli nemůže být nic dobrého a slyšet to teda fakt nechci!"
Kryštof se neudržel a protočil oči v sloup,"Ondro, ty se fakt chováš jak malý!"
"Hmm… to je sice dost možný, ale…"
"Ale co?"
"Ale…Kryštofe?"
"Ano?"
"Tak mi to teda řekni…"už byl dostatečně klidný na to, aby vše neviděl jen černobíle ve svůj prospěch. Samozřejmě, že jej zajímalo, co si o něm Kryštof myslel, i když stále věřil v to, že to rozhodně po tom všem nemůže být nic dobrého, neměl mu třískat s tím telefonem… Nechtěl se chovat jak malý…
"Už ses uklidnil?"
"Hm…"zamručel a potlačil v sobě veškerou chuť se ho zeptat, co si myslí, vždyť mu samotnému muselo být jasné, že ptát se člověka, co byl rozčílený, jestli už je klidný, je jako přilít olej do skoro vyhořelého ohniště, ve kterém se někde v doutnajícím popelu skrývá ještě jiskra.
"Tak dobře… Je toho na tebe moc, že jsi se včera tak zbořil?"zeptal se ho namísto toho.
Ondřej váhal, jestli odpovědět…"Ne…"řekl pak stroze.
"Tak proč?"zajímal se blondýn.
"Nepil jsem ze žalu, vždyť víš, že Vojta měl narozeniny, tak jsme trochu víc slavili a nakonec jsme i hulili…"
"Víš, Ondro já si myslím, že tvůj bratranec má na tebe dost blbý vliv, pochopil bych, kdyby si tohle dělal jednou za čas, protože chceš… jenže se mi zdá, že tě do toho navrtal on… Vždyť jsi mi ještě předtím tvrdil, že tohle rozhodně nemusíš…"
"Udělal jsem to, protože jsem to udělat chtěl, do ničeho mě nenutil…"
"Opravdu?"nezdálo se mu to.
"Opravdu!"
"Tak dobře, tak to tedy už řešit nebudeme … omluva přijata…"nechtěl se v tom už dále rýpat.
"Vážně?"ujišťoval se brunet.
"Ano, každý občas potřebuje vypustit, i když by bylo fajn, kdyby si do toho příště netahal už trávu,"pořád si nemohl připustit, že by to Ondra udělal ze své hlavy, ale když mu to řekl, tak to asi musela být pravda.
"Fakt mě to mrzelo… nejsem takový,"muml do telefonu.
"Vždyť já vím…"
"Děkuju… Víš… strašně rád bych s tebou někam jel… na výlet, prostě někam pryč…"změnil pak téma.
"Kam například?"
"To je mi úplně jedno… ale už mám po tobě celkem absťák, aby jsi věděl…"přiznal mu bez mučení a jeho rty nabraly vlahý úsměv.
"Tak všiml jsem si,"blondýnův hlas byl lehce podbarvený pobavením,"v němčině máš celkem zajímavou slovní zásobu, by mě zajímalo, kde ses takové výrazy naučil, ve škole asi těžko, co?"hravě ho popíchl.
"Echm…"Ondřejovi tváře nabraly nachovou barvu,"tak teď se stydím…"
"Ale no tak, to ty snad ani neumíš, ne?"ušklíbl se.
"No právě jsem zjistil, že ano."
"Ondro, ty, i když se někdy chováš jako pěkný blbeček, tak jsi takový můj ťuňťa…"
"Nech to ho…"rozpaky se s ním vůbec nerozpakovaly.
"Když já nechci… dělal jsi mi neslušné návrhy a docela bych si dal i říct, kdybych tě teď měl u sebe…"
"Cože jen docela?!"podivil se,"Jak jen docela!"
Kryštof se zasmál,"no vidíš a pak ti mám věřit, že se vůbec umíš stydět."
"Když mě už to nějak přešlo,"přiznal mu se šklebem na rtech.
"Nepovídej…"popíchl jej.
"No jo jsem strašný. Já vím, ale tak určitě se to stává i v lepších rodinách. Ty, Kryštofe, ale musíme spolu brzy něco podniknout, jelikož mi vážně nehorázně chybíš, a sice už je to s Vojtou lepší, ale stejně potřebuju odtud aspoň na den vypadnout… Je to tu celé na hlavu. Momentálně bych chtěl být zase v Anglii, tam byly věci vážně jednoduší…"odmlčel se.
"Jo to byly,"souhlasil s ním,"ale to neznamená, že si tady nemůžeme vybudovat svojí vlastní soukromou Anglii…"
"Jen, abych do té doby nezešedivěl… ale bylo by to skvělé, vybudujeme si ji u mě v pokoji nebo u vás v obýváku?"
"U nás na zahradě!"nadhodil s hranou vážností.
"Jo to by šlo, máte velkou zahradu, mohli bychom si tam postavit ústřední stan a postupně odtamtud kolonizovat prostor okolo."
"Přesně tak jsem to myslel!"dal mu za pravdu hlasem podbarveným pobavením,"Ondro, s tebou je sranda bavit se o nesmyslech…"
"Já vím, jde mi to rozhodně líp, než se bavit o vážných věcech… docela mám ještě šok z toho, jak mi to vzal tvůj otec! Cítím se nepatřičně,"stočil nakonec téma jejich hovoru k podstatnější věci, co se dnes stala.
"Já vím… ale fakt si z toho nemusíš dělat hlavu, oni tě nesežerou! A i kdyby chtěli, já si tě uchráním! Jelikož jediný, kdo má právo tě žrát jsem já!"
Brunet se nekontrolovatelně rozesmál.
"No, co vždyť je to pravda! A určitě si někam vyrazíme! A nezapomeň, že jsi mi taky slíbil, že v srpnu spolu pojedeme pod stan, už se na to dokonce nějaký ten čas i psychicky připravuju… já, ty… příroda, hejno komárů a jiná různá havěť!"
"Romantika, že? Tak nemusíme zrovna pod stan, jestli nechceš."
"Ale právě, že chci, bude to sranda… úplně jako ve Zkrocené hoře,"neodpustil si.
"Bože, zabíjíš mě, když už si myslím, že se přestanu konečně smát, tak z tebe vypadne tohle…"
"Promiň, já nerad!"zaznělo velice neupřímně z druhé strany.
"Jasně to ti tak věřím, určitě se teď culíš od ucha k uchu…"
"Hm… možná?!"
"A taky by jsi se mnou mohl jít na pouť, až tu bude…"
"Tady?"
"Jo… ani nevíš, jak strašně mě štve, že… no to máš jedno!"o tomhle teď rozhodně nechtěl začínat.
"Co tě štve?"zeptal se ho, i když pár verzí už měl.
"Kryštofe, to teď neřeš… víš, co to je… ale nechci o tom mluvit… ne teď, když si tak pěkně povídáme."
"Tak dobře…"rozhodl se, že to nechá pro teď být.
"Dík… Ale půjdeš, že jo?"
"Rozhodně,"usmál se,"půjdeme spolu na K2?"
"Počkej, jestli je to takový to, jak se točíš na té sedačce, která je upevněná na to dlouhý rameno, které se taky točí, tak na to mně fakt nedostaneš!"
"Neříkej, že se ti dělá blbě jen z toho, když projdeš kolem kolotoče?"dobral si ho.
"Ne, to, ne, ale tohle vypadá moc… jak bych to jen formuloval… prostě mě to neláká, takhle…"
"Hmmm… a když ti splním něco z té sms, tak už tě to lákat bude?"
"Kryštoféééé… bože… ty se mi fakt jen zdáš!"
"Já vím, ťuňťo, když já si nějak nemůžu pomoct… víš jak se to říká, člověk když je opilý, tak sice mluví kraviny, za které se stydí, ale většinou mu to jde přímo od srdce… vážně chceš dělat takové věci?"
Ondrovi znovu začaly žhnout tváře…"Bez komentáře!"
"Hm… že by jsi znovu objevil své umění se stydět?!"
"Kušuj!"muml do mluvítka,"nikdy jsem nebyl stydlivý, co se sexu týkalo a pak si přijdeš ty a mě jako by se tváře najednou přestěhovaly nejmíň do Afriky!"slyšel jak se mu Kryštof nepokrytě směje,"Ale možná je to taky tím, že jsem nikdy nikomu nepsal, až takové úchylárny…"
"A jaké jsi teda psal?"laškoval s ním.
"Ježíši, to jsem si zas naběhl na vidle… no rozhodně jsem jim nepsal,"náhle se zarazil, na to aby to řekl nahlas neměl momentálně dostatek alkoholu v krvi "tohle!"
"Tím tohle myslíš: Dear Kryštof,"začal anglicky, přesně tak jako i Ondra včera,"Ich möchte dein schöner Schwanz im Nutella stecken und dann will ich ihn ablicken,"plynule přešel do němčiny,"fakt moc!"dokončil česky.
Ondřej celý jako na povel zrudl a volnou dlaní si přikryl obličej,"jo, přesně tohle myslím a díky, že jsi to řekl nahlas!"
"Náhodou to je první německá věta, kterou si budu nadosmrti pamatovat…"zašklebil se.
"Ani nevíš, jak moc mě to těší,"pronesl brunet ironicky.
"Ani nevíš, jak teprve bude až nám pod stan koupím nutellu,"oplatil mu blondýn a užíval si hlasité zalapání po dechu,"no nic musím končit. Tak se zatím měj, pa! Večer ti ještě napíšu."
"Pa…"




















*(Chtěl bych ti tvého krásného ptáka strčit do nutelly a pak ho oblízat.)
 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Arya Flowerny Turner Arya Flowerny Turner | E-mail | 23. srpna 2013 v 14:31 | Reagovat

Super, pátek je tady i s kapitolou :D jsem spokojená, ta sms mě téměř zabila xD ale ja se teď really ponáhľam, tak sorry za krátký koment

2 pavla pavla | 23. srpna 2013 v 20:44 | Reagovat

já jsem tak ráda,že to zvedl a že se usmířili,jsou úžasní oba dva,já se těším na další kapču,já se asi nedočkám

3 Nyce-oH Nyce-oH | 25. srpna 2013 v 18:16 | Reagovat

[1]:

[2]:
Děkuji za komentáře, potěšily mě :)

4 nekdokomuselibitvojepovidky nekdokomuselibitvojepovidky | 1. září 2013 v 1:00 | Reagovat

Hezka cast =) sms-best!jsem velice rada ,ze se uz nehadaji

5 Nyce-oH Nyce-oH | 1. září 2013 v 15:40 | Reagovat

[4]: Děkuji :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama