Někdo, kdo bych chtěl být - 10.kapitola

9. září 2013 v 15:44 | Nyce-oH
Tak konečně se mi podařilo nějak překlenout tu hroznou pauzu, která tu nastala. Omlouvám se, že jste na další díl museli, čekat tak dlouho, ale snad to znáte, když člověka jednoduše udolají nějaké jeho soukromé věci, které si musí pořešit a je z toho akorát tak ve stresu... Ale tak pořád si říkám, že chci být jednoduše Last man standing, nehledně na to, co se okolo mě děje ( a taky nehledně na to, že jsem žena XD) :)
Dnešní kapitolu bych ráda věnovala... Arya Flowerny Turner, nekdokomuselibitvojepovidky,
A hlavně Voldymu a Pavle za jejich povzbuzení :)
Dnešní díl raději 15 +...


Kapitola: 10
A co bych s ním pak, jako dělal?

Ondra a Vojtěch leželi, každý na své posteli, byli rozvalení jak širocí tak i dlouzí a odpočívali.
Oba dva měli za sebou náročný den, sice každý trochu jinak, nicméně nebylo pochyb o tom, že jak jeden tak i druhý byl opravdu rád, že konečně už mohl na chvíli vypnout.
Vojtěch ležel na zádech s pohledem zapíchlým do stropu, od té doby, co přijel k bratranci, se pro něj hodně změnilo. Byl izolovaný od svých přátel, co měl doma. Musel si zvyknout na Ondřejův způsob života a hlavně zábavy, jelikož v tomhle směru byl od svého bratrance diametrálně odlišný. Ondřej na rozdíl od něj nepotřeboval, aby se okolo něj každý den něco dělo, spíš právě naopak, jeho bratranec měl rád klid a společnost vyhledával, jen když na ní měl náladu, což bylo s jeho povahou tak jednou za týden.
Takže se jejich společné soužití neobešlo bez ústupků na obou stranách.
Ondřej se snažil být víc akční, chodit s Vojtěchem ven v partě, i když by ten čas raději strávil úplně jinak buď u počítače, nebo s Kryštofem někde o samotě.
A Vojtěch zas ustoupil v tom ohledu, že se svým bratrancem dohodl na protirodičovském opatření, což spočívalo v tom, že doma řekli, že jdou někam spolu a přitom si pak oba dva šli po svých, kam šel Ondřej bylo Vojtěchovi naprosto jasné a on sám ten čas vždy trávil tak porůznu, někdy se domluvil s Adamem a Márou a s dalšími kluky, s kterými ho Ondřej stačil seznámit nebo s nějakou holkou, kterou poznal například na koupališti, protože jemu opravdu nedělalo problém navázat známosti kdekoliv, a nebo trávil čas s Antonínem, protože s ním si sedl, tak jako s málo kým, a když oba, každý ovšem po svém, strávili ten čas, co řekli rodičům, že budou spolu, tak se setkali dvě ulice od Ondřejova domu a pak se do něj vrátili pohromadě jakoby nic.
Tohle bylo jistý způsobem výhodné pro oba.
Vojtěch se přetočil ze zad na břicho, aby se mohl zadívat na svého bratrance, jako vždycky věděl, kde dnes bez něj byl, ale dneska to měl navíc i potvrzené samotným Ondřejem, který už několik dní předtím nemluvil o ničem jiném, než o tom, jak ho Kryštofův otec pozval k nim, a jak je z toho nervózní, že neví, co si má počít a podobně…
Bylo zajímavé vidět Ondřeje takhle rozhozené a jistým způsobem to bylo i komické a hlavně to podporovalo Vojtěchovu zvědavost, vědět jak to celé dopadlo.
Hned mu bylo jasné, že jestli na to téma nezačne jeho bratranec mluvit sám od sebe, tak že se ho s určitostí zeptá sám, jelikož skrz všechny ty řeči, co Ondřej předtím vedl, se do toho už cítil být sám zainteresovaný. Zvědavost hold byla vždycky mrcha nevyzpytatelná.
Trochu se zachrul, protože si nebyl jist, jestli Ondřeje svým vyzvídáním nerozčílí. Uměl si představit sám sebe, jak by byl naštvaný, kdyby se to nevydařilo a on by se na to snažil zapomenout a někdo by na něj z ničeho nic začal dorážet, asi by zabíjel. Ale na druhou stranu ho to, že jeho bratranec o tom nezačal sám mluvit, uvádělo do stavu, kdyby si od zvědavosti ukousal prsty.
Jak si to jako Ondřej představoval?! Že mu nejdřív zahltí mozek všemi těmi informacemi, z kterých se potřeboval vypovídat a pak, když už bude po všem, mu nic nepoví, jelikož on sám už měl klid?! Tak to snad ani nemohl myslet vážně!
Ondřej jako by vycítil, že je propalován pohledem. Podepřel se na loktech a zvedl se v bedrech, aby se mohl ujistit, zda je ten jeho pocit oprávněný. Byl.
"Copak?"zeptal se svého bratrance podezřívavě.
Vojtěch měl sto chutí se ho zeptat zda-li to myslí vážně. Taková blbá otázka. Věnoval mu všeříkající škleb.
"No co je?"zeptal se ho znovu, ovšem s tím rozdílem, že již neudržel své cukající koutky na uzdě. Samozřejmě, že mu bylo jasné, že by Vojtěch nejraději zahájil výslech prvního stupně, spíš byl udivený, že se jeho bratranec vůbec snažil zachovat nějaké dekorům, což mu absolutně nebylo podobné. Ještě teď měl živě v paměti jejich první den, kdy si Vojtěch zapálil v pokoji jen, aby ho dostal tam, kam chtěl. Bylo na něm vidět, že se změnil. A nebo minimálně jen ten vztah, co měli mezi sebou.
Zrzek si vytáhl polštář z pod brady a mrštil jej po Ondřejovi,"Hádej!"
Pokojem se rozlehl smích,"a já už se pomalu začal bát, že mi tě někde vyměnili!"
"Ha ha, velice vtipné,"přesunul se z lehu do sedu,"no tak, nehraj Zagorku a povídej!"
"A co bys chtěl vědět?"užíval si jeho trápení.
"Ježiši, bratranče, nečil mě už takhle mám, dost blbou náladu!"zamračil se na něj.
Ondřejovi se změnil výraz obličeje, jako mávnutím kouzelného proutku. Najednou zvážněl,"Kdo tě nasral?"
"Hádej dvakrát! A víš co, klidně si to můžeš odpustit a místo toho mi raději říct, jak to dnes dopadlo tobě, protože podle tvého výrazu hádám, že to bylo O.k, ne? Tak třeba by mi to mohlo zvednout náladu."
"Jenže, já chci taky vědět, co tě nasralo… už od prvního dne si do mě hučel, že jsme rodina, a jaký dobrý vztah mezi sebou můžeme mít… a teď, když hádám, že jsme se k němu pomalu dopracovali, se divíš, že mě to zajímá?"
"Ale já se nedivím, jen prostě… hůůůůůůůůů… Pán kadeřník mi pěkně hnul se žlučí, víš, měli jsme dnes… no rande bych to už nenazval… spíš jsme se spolu viděli… a bylo to teda hrozný!"
"Vážně?"upřímně se nad tím podivil,"já si myslel, že jste stejná krevní skupina."
"No tak to si nebyl sám. Víš a ještě jak si mi říkal, že jste spolu byli, tak jsem nabyl dojmu, že bychom se spolu mohli bez problému nezávazně pobavit a být ještě k tomu kámoši, jelikož fakt jsme podobná povaha a podobná povaha té mojí se hledá fakt těžko. Jak myslíš, že to mám s Jakubem? Taky si občas vypomůžeme,"rozčiloval se.
"No já si to hned myslel,"přitakal mu,"že s ním něco máš…"raději pro pochopení upřesnil.
"Tak kdyby si ho viděl, on je Kuba fakt hezkej a navíc víš, že já prostě na vztah opravdu nejsem a přijde mi to v mím věku jako absolutní hovadina, prostě nechci ani holku a natož pak kluka, co bych s ním jako asi tak dělal?! Takže fakt jsem rád, když si myslím, že jsem našel někoho, kdo je mi podobný."
Ondřej v sobě raději spolkl kousavou poznámku, co si myslí o Vojtěchově názoru a hlavně přístupu ke vztahům, protože kdyby to nebyl jeho bratranec tak by ho zato nejspíš zadupal do země, i když on měl kdysi taky takové podobné období, tak potom co poznal Kryštofa a byl s ním úplně změnil názor,"Něco bych ti na něco řekl, ale raději budu mlčet…"
"Raději mi to fakt neříkej, jelikož přesně vím, co by to bylo…"
"Tak schválně zkus a já ti potom povím jestli si se trefil."
" Na sto procent by si mi řekl, že jsem citovej krypl…"
Ondřej povytáhl obočí,"to ti na to řekl Antonín?"
"A proč by mi měl zrovna on něco takového říkat?! Zrovna on! Chápeš? To spíš ty, protože si ve vztahu a vidím ti to úplně na očích, jak si zaláskovaný, takže teď koukáš na svět přes růžové brýle a je pro tebe vrcholně nepochopitelné, že tu jsou i tací, které o ně fakt nestojí!"
"Tak teď úplně mluvíš, jako někdo kdo o ně nestojí!"už si nedokázal odpustit jízlivou poznámku, co měl na jazyku,"to je vidět podle toho, jak ses rozvášnil!"
"Hele fakt ne! Možná tak ve třiceti, ale vezmi si, jak je pravděpodobný, že s někým s kým bych byl ve vztahu už do osmnácti, bych vydržel na pořád! A když si vezmu, že bych měl být 62 let věrný jednomu člověku, vždyť by se mi musel zajíst! Nuda…"
Ondřej si hlasitě odfoukl,"No myslel jsem si, že bych ti to neřekl… ale ty si vážně malinko zakrnělí…"
"A tobě zase ve výhledu brání ty zatracené brýle…"
Jeho bratranec pokrčil rameny,"Když myslíš. A co ti teda tak hrozného Antonín provedl?"stočil pak rozhovor, tam odkud se záhadným způsobem dostali naprosto někam jinam.
"No my dneska hlavně spolu nebyli venku, ale on mě vzal k sobě. A všiml sis prostě, že po mě kouká se stejným zájmem jako já po něm…? Třeba už na té lavičce, jak jsme se viděli poprvé, že se mnou taky flirtoval…?"
"Jo, to si pamatuju, to jsme oba dva s Kryštofem koukali, jsme si mysleli, že ti to nedochází…"
"Jo to už si mi říkal,"mírně se při té vzpomínce ušklíbl, než opět zvážněl,"takže jsme byli u něj a má to tam fakt peckový, nevím jestli je tam sám a nebo má spolubydlu, ale každopádně tam nikdo krom nás dvou nebyl a já si prostě vždy když něco chci, jdu za svým plus ty jeho signály a to co si mi říkal ty, no tak jsem se s ním začal muchlovat… no a on se netvářil ze začátku, že by mu to bylo proti srsti a pak jsem mu šáhl mezi nohy a začal jsem se dobývat do jeho kalhot a byl vrušenej a to jakože hodně! A pán si mě odstrčil… takže jsem jako nechápal a znovu jsem to zkusil, no a on zas zařadil zpátečku. Tak jsem na něj chvilku jen tak koukal a hádej, co mi řekl!"
"Že nejsi jeho typ?"plácl první, co mu proběhlo hlavou.
"No skoro a hádej proč!"
Ondřej pokrčil rameny,"Ježíši, já nevím!"
"No prej protože jsem bisexuál!"zamračil se.
Jeho bratranec promrkl,"Cože!"tak tohle opravdu nečekal. "Tak to si děláš prdel?"
"Taky jsem na něj koukal podobně jako ty teď!"
"A dal ti nějaké vysvětlení, proč mu to vadí?"
"Samozřejmě, že se mi to pokusil vysvětlit. Podle něj bisexualita ani neexistuje, víš! Jsou jen dva typy lidí, co se označují za bisexuály… ty co jsou teplý a stydí se za to, tak se pro okolí raději škatulkují sem, aby měli aspoň částečný klid a zbaběle se vyhnuli problémům, co mají homosexuálové. A pak tu jsou nadržení heterosexuálové, kteří už nevědí, coby samou zmlsaností ojeli, tak si pro zábavu začnou i se stejným pohlavím. A oba tyhle typy se mu prý příčí a jeho slovy si neumí představit, že by s nimi spal nebo nedej bože měl i něco víc. Že prostě obě tyhle věci dělá jen se stoprocentními gayi a že si o mě myslel, že jsem stejný jako on… tak proto se ke mně choval, tak jak se choval a když jsem mu řekl, že nejsem, tak ať se na něj nezlobím, že prostě nemůže, ale že by byl rád, kdybychom zůstali tak jak jsme, tedy přátelé."
"No ty vole!"Ondřej nepokrytě zíral na svého bratrance, nemohl tvrdit, že ta druhá z Antonínových údajných podnožích bisexuality by na Vojtěcha ani trochu neseděla, to by sám sobě lhal, ovšem nesouhlasil s tím názorem, že bisexualita jako taková neexistuje, to se mu zdálo, jako předpotopní názor,"tak jestli tohle tvrdí tak asi musel chodit s nějakým bisexuálem, co mu pak utekl za slečnou."
"No taky jsem z toho nabral takový pocit!"
"A co si mu na to řekl?"
"Že musím, už domů! Protože jinak bych mu řekl hrozný věci, po kterých bychom se asi přestali úplně bavit …"
"Vidíš a já myslel, že po něm chceš jen sex!"
"Bez toho jen si to trefil… Ale teď už je to otázka osobní cti!"
"Cože?!"podivil se, jelikož tohle opravdu nedokázal pochopit.
"Po tom, co jsem si od něj vyslechl ho, prostě musím dostat!"
"Vojto, promiň, ale teď vážně mluvíš, jako někdo z té jeho druhé skupiny!"
"Ale Ondro, právě pro ty jeho debilní skupiny ho musím dostat. Ty asi nevíš jaký to je, když tě to k někomu táhne fyzicky a on ti vlastně poví, že tě to k němu nemůže táhnout, protože podle mě, mě bere jako toho nadrženého heterosexuála, který neví, coby samou zmlasnostní ojel. Jako promiň, ale přijdu ti jako heterosexuál?!"zaťukal si prstem na hlavu,"Prostě tím, co řekl, ze mě udělal idiota, co v sobě nemá jasno a to se mě dotklo! Kdo si myslí, že je, že by mě měl znát líp, než se znám já. Vždyť je to směšný! A proto prostě mu chci ukázat, jak moc se spletl a že já v tomhle mám fakt jasno a on je ten, kdo se mílí! A řekni mi, když se vyspal s tebou, to ti předtím dal, jako nějaký dotazník, aby věděl, jestli s tebou vůbec může mít sex?! Víš třeba, kdyby si odpověděl na nějakou otázku špatně, že by ti rovnou řekl: Ty mi přijdeš málo gay, tak s tebou spát nebudu, já totiž spím jen se sto procentními… ale zůstaňme kamarádi,"z rozčílení zparodoval Antonínův hlas.
Ondřeje v tu ránu, jak to jeho bratranec dořekl, chytil záchvat smíchu,"Ty si prostě vůl, Vojto!"utíral si slzy z očí.
"Podle mě je vůl, někdo úplně jinej, ale když myslíš, že jsem to já, tak ok."
"Tak hlavně dávej pozor, aby ses do něj nezamiloval, až mu budeš dokazovat, že nejsi jen na holky!"zašklebil se s hlasem, který byl stále ještě podbarvený smíchem.
"Ha ha ha…"odtušil se jeho bratranec,"vždyť já bych mohl dělat reklamu, na to jak fajn je být single!"
"Jenže to není jedna a ta samá věc,"připomněl mu s jiskřičkami škodolibosti v očích.
"Ale prosím tebe, tak se hezky zas vrať zpátky na zem ano?!"
"Lituješ, že si po mě ten polštář hodil moc brzo, co? Jak by se ti teď hodil, že!"vyplázl po něm rozverně jazyk,"Ty, Vojto, víš, co ale nechápu? Jak se dozvěděl, že Jsi bi, když si myslel, že si stejný jako on? Jestli ses mu vychloubal, s kolika děvčaty si za poslední měsíc spal, tak promiň, ale pak je to fakt jen tvoje blbost a velké asi tak jak Taj Mahal!"
"Jo, máš pravdu, strašně začínám litovat, že jsem po tobě ten polštář už hodil!"zamručel Vojtěch s pohledem sklopeným k zemi na špičky svých noh.
"No ty jsi vážně kus vola!"tahle odpověď mu naprosto stačila, aby si domyslel, jak to bylo.
"Kubovi jsem třeba taky řekl, že jsem bi a nekrmil mě takovýma kecma! Vůbec mu to nevadilo a normálně jsme si vypomohli!"
"Tak ten tvůj Kuba je už jen podle toho, co jsi mi o něm vyprávěl, docela jinej pán, než Antonín…"
"Co tím myslíš?"
"Přemýšlej, jsi dost chytrý, abys na to přišel sám…"
"Hm…"
"Hm…,"zopakoval po něm jeho bratranec.
"Hele, Ondro,"zvedl pohled ze země na svého bratrance," a ty si taky myslíš, že bisexualita neexistuje?"
Brunet zavrtěl hlavou,"Ne, ale to neznamená, že si nemyslím, že ojedeš všechno, co můžeš…"
"Hej všechno ne!"zamračil se protestující zrzek.
"Tak dobře! Tak jen všechno, co se ti líbí,"zašklebil se na svého bratrance popichovačně.
"Super, vůbec si teď nepřijdu, jako nějaký ratlík, kterej jakmile uvidí nohu v dosahu deseti metrů, už vrtí ocasem, jako vrtulník!"
Ondřej se raději kousl do spodního rtů, jelikož pro něj Vojtovi přirovnání byly, vždy zabijácké.
"No a největší sranda, je, že jsme spolu byli domluveni i na zítřek a teď nějak nevím, jestli se mi vůbec chce!"
"Tak mu to odřekni!"
"Když mě se, ale chce…"
"Aha… tak hlavně, že nevíš jestli se ti chce…"sarkasmus s té věty přímo přetékal.
"Ale víš, co mě taky štve i to jak říkal, že bisexuálové jsou … ty co jsou teplý a stydí se za to, tak se pro okolí raději škatulkují sem, aby měli aspoň částečný klid a zbaběle se vyhnuli problémům, co mají homosexuálové. To mě teda uráží taky! Jelikož ty víš, že jak tvému tátovi tak i to mu mému, by stačilo i toto aby nás vyhodili z domu… Tak v čem je to jako snadnější?!"
"Máš pravdu, ale ne všichni rodiče jsou jako ty naši!"
"Zaplaťpánbůh za to!"kysele procedil skrz zuby a zatřepal hlavou, aby z ní vyhnal nežádoucí myšlenky, pomalu si opět lehl na postel, tak hlavně, že o tom vůbec nechtěl začínat! Teď zase úplně stejně nasraný, jako když ho Antonín vezl domů…"Tak a když si ze mě vytáhl to, co jsem ti nechtěl říct, povíš mi teď konečně, jak to dopadlo tobě?"
Ondřej natáhl k Vojtěchovi ruku s polštářem, aby mu ho konečně mohl vrátit a pak mu přikývl na souhlas, protože už nemělo cenu rýpat se v předchozím tématu,"Dobře mi to dopadlo,"usmál se na něj,"Kryštofovi rodiče jsou strašně fajn, akorát si mě v jednu chvíli vzal jeho otec stranou a měl takové ty tatínkovské řeči, ale tak aspoň je vidět, že mu na Kryštofovi opravdu záleží… protože mi narovinu řekl, že se mu nelíbí, že ještě nejsem přiznaný a domlouval mi,"pokrčil rameny,"ale tak komu by se to líbilo, že?!"
"A nechal si vysvětlit, jak to doma máš?!"
"No… jako podle něho se jen zbytečně bojím, protože on je fakt strašně rozumný, tak žije v domnění, že každý rodič se s tím vyrovná, protože mateřská láska je mateřská láska… Ale zároveň mi řekl, že dokut s tím nebude mít problém Kryštof, tak že se do toho plíst nebude, ale že jen chtěl, abych tohle věděl… Tak jsem to nějak mlčky přijal, jelikož jsem to nechtěl nějak víc rozmazávat a dělat ze sebe chudáčka a myslím, že on s jeho povahou by stejně nepochopil, že jsou i rodiče jako můj otec, co by to neskousli ani za milion let…"
"Aha… a dál? Musíš mi říct všechno, do nejmenšího detailu…"
"Hele nejsi ty nějaký zvědavý?"zašklebil se nad lačným výrazem svého bratrance.
"Tak malinko…"připustil s úsměvem.
Ondřej přikývl a pokračoval dál. Docela se mu i zamlouvalo, že se měl komu svěřit, aniž by toho někoho tím otravoval.
 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 nekdokomuselibitvojepovidky nekdokomuselibitvojepovidky | 9. září 2013 v 21:29 | Reagovat

Hezke :) dekuji za venovani i za pokracko.Krystof je bozii!!!!!

2 Pavla Pavla | 9. září 2013 v 21:40 | Reagovat

Hm,Vojtěch je možná pěkný kvítko,ale taky se mi jeví jako takovej milej ťunťa,že on se do toho Antonína pořádně buchne,že jo, jsem moc ráda,že jsi přidala kpitolu,díky, je to super :-)

3 Voldy Voldy | 10. září 2013 v 6:42 | Reagovat

Nooo... až na to, že jsem místo diametrálně, četla dementálně... Z toho plyne jedno ponaučení :-D nečti povídku v posteli předtím než vstaneš do koupelny. A už vůbec ne v pět ráno (Ano, k napsání komentáře jsem se dokopala až po snídani.) Nesnídám totiž Bebe, aby mě to hned nakoplo na celé dopoledne :-D K té kapitole... Asi mi uniklo to varování, ale já ho nikde nenašla. (Zkažená mysl.) Takový vykecávky jsou dobrý :-D Já a moje bujná fantazie vymýšlíme náhodný scénář, který by se mohl odehrát, ale to se mi asi nepoštěstí, no... A moc děkuju za věnování! Takhel po ránu to moc těší. :)

4 Nyce-oH Nyce-oH | 11. září 2013 v 23:00 | Reagovat

[1]: A já děkuji za tvé komentáře :)

[2]: Děkuju, no od Vojty se nedá čekat nic XD jelikož pán je nevypočitatelný XD

[3]: Děkuji za komentář :) to už si druhý člověk, co si stěžoval na neoprávněné varování, co ho akorát natěšilo XD Když mě se zdálo, že se baví o věcech, co by potřebovaly 15+ a navíc pán Vojta pořád nadává XD

5 Arya Flowerny Turner Arya Flowerny Turner | E-mail | 13. září 2013 v 19:19 | Reagovat

Tak nakoniec ti ten komentár píšem sem (lebo má dojalo venovanie a cítila som sa previnilo, že to čítam až po pár dňoch).
Tak po prvé, ozaj začínam zbožňovať Vojtíka, ten chalan je zlatko :)
Zato Antonín si to u mňa posral. To snáď nemyslí vážne! Somár.
Som rada že Ondrovi to vyšlo ale núti má to zamyslieť sa, ako by reagovali moji rodičia, ak by som bola lesbička. Verím, že z domu by ma nevyhodili a že by sa s tým časom zmierili. Ale neboli by nadšení.
Super kapitola, ďakujem za to venovanie a bežím na ďalšiu

6 Nyce-oH Nyce-oH | 13. září 2013 v 21:49 | Reagovat

[5]:Tak s rodičema je to vždy strašně nevypočítatelné podle mě... někdy se lidi bojí z cela neoprávněně a někdy si bohužel myslí, že jejich rodiče jsou rozumný a nejsou... No Tonda má předpotopní názor uznávám :)

7 Arya Flowerny Turner Arya Flowerny Turner | E-mail | 13. září 2013 v 22:03 | Reagovat

[6]: ja by som len rada vedela, kto bol ten bi hajzlík , čo mu zlomil srdce :/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama