Někdo, kdo bych chtěl být - 11.kapitola

13. září 2013 v 1:40 | Nyce-oH
Jelikož je pátek tak je tu i další díl :) Stejný den, jako minule, ale z pohledu Kryštofa a Antonína.
Příjemné čtění přeji.


Kapitola: 11
A ty si myslíš, že vím, co si o tom celém mám myslet?

Jakmile Antonín dovezl Vojtěcha domů, napsal sms svému nejlepšímu kamarádovi, jestli se může stavit, jelikož si s ním chtěl popovídat a zároveň od něj věděl, že dnes ke Kryštofovi měl přijít Ondřej, tak se předtím chtěl ujistit zda, už je pryč.
Stejně si byl jist, že by mu blondýn napsal sám od sebe, ať přijede, protože i on byl ten typ, co se raději ze zážitků vypovídával osobně, než přes sociální sítě, takže to bylo prašť jako uhoď, kdo napíše první.
A pro to se jen musel pousmát, když mu obratem přišla zpráva, že se ho zrovna chtěl zeptat, jestli náhodou nemá cestu kolem.
Tak se stalo, že právě teď ležel Kryštof s Antonínem v jedné posteli vedle sebe a řešili spolu téma, které je dva nemohlo nikdy omrzet. Kluky.
"Hele, co si myslím o Ondrově bratranci, je na mě snad vidět…"obsáhl jednou větou to, co by mu klidně stačilo i na hodinu mluvení v kuse, kdyby ovšem měl chuť se rozčilovat.
"Hm… pravil nám náš pán diplomat…"popíchl jej černovlasý.
"Myslím, že Vojtěch by udělal neurotika i ze zenového mnicha…" zareagoval na to přezíravě.
"Já nevím mě prostě sedí…"
"To proto, že ty bys z toho mnicha taky úplně s přehledem udělal neurotika," zašklebil se na svého kamaráda od ucha k uchu,"takže se není čemu divit… I když… co si budeme povídat, kdysi si míval teda lepší vkus!"neodpustil si ho nepozlobit.
Antonín věnoval blondýnovi všeříkající pohled,"Egoisto!"
"Aneb moje masivní ego na prvním místě,"přisadil si na vlastní účet.
"Spíš na prvních třech, jinak by se tam ani nevešlo, ale teď vážně… je to se mnou v hajzlu! Já nevím, jak to dělám, že vždycky začnu cítit něco víc ke klukům, který mě buď to prostě nechtěj, anebo k těm alá Vojtěch…"povzdechl si.
"Počkej, počkej, ty bys chtěl mít s Vojtěchem něco víc, než jen sex? Já myslel, že si teď razíš to svoje nezávazné kurvení,"neměl před Antonínem problém pojmenovávat, věci pravým jménem, protože věděl, že ho tím neurazí, jelikož spolu mluvili vždy otevřeně bez zdvořilostních kliček,"Tondo, to snad nemyslíš vážně, to doopravdy není kluk pro tebe, já myslel, že si s ním chceš jen užít…proto jsem ti do toho nijak nekecal."
"A ty si myslíš, že to nevím… proto jsem mu taky řekl to, co jsem mu řekl… Ale prostě mě to štve, kdybych po něm nechtěl něco víc, tak nikdy nevypustím z úst takový nesmysl, abychom zůstali kamarádi… Já prostě nevím, jak se mi to mohlo tak vymknou z rukou. Jednu chvíli si povídáme, blbnem, přitahuje mě a pak na jednou blik cvak… líbí se mi víc než bych si přál… Asi je to tím, že je tak strašně free a neřeší malichernosti… no a pak mi vypraví, jak byl s tou a tam tou…"
"A tys začal žárlit?"skočil mu do toho.
"Spíš mě to naštvalo, jelikož jsem si přišel jako debil, že jsem to na něm nepoznal dřív, protože mi to mělo být jasný už od začátku…"zamračil se.
"Vždyť to z něj ale přímo řvalo…!"
"Tak jako když jsem debil tak jsem debil! Co jiného ti na to mám říct… Asi mi nefungoval mozek…"
Kryštof jen zavrtěl nechápavě hlavou ze strany na stranu.
"No asi tak nějak…"pokrčil rameny,"ale nejhorší je, že bych do něj málem šel i přesto moje pravidlo…"odtušil se.
"Upřímně, víš, kam bych tě nejraději poslal s tím tvým pravidlem. Nicméně pokud ti zabrání mít něco s Vojtěchem, tak se ho drž zuby nehty… protože to by sis asi hodně nabil ústa."
"Taky to tak cítím, nicméně… myslím, že už to je nemožný… víš, kdy jsem naposled takhle moc někoho chtěl… a teď klidně můžeš být egoistický,"kysele se ušklíbl.
Kryštof si skepticky prohlédl Antonína od hlavy až k patě, aby si byl jist zda-li jen nevtipkuje,"Tak jestli ho chceš tak jako si chtěl mě, tak jsem se právě asi urazil…"
"Nepochopitelný, co? A ještě když vezmeš, jak krátce ho znám… asi bych se s ním měl přestat vídat a zakázat si ho… když já vím, že to nevydržím… a strašně mě to štve, že ve svých dvaceti jedněch letech se chovám jako patnáctka! Vždyť už jsem si něco odžil, tak bych měl být rozumný a zásadový. A já mu ještě povím, když zjistím jak to má… doufám, že zůstaneme kamarádi… No nebudeme si lhát, prostě jsem debil!"
"Tondo, já fakt nevím, co ti na tohle mám říct, protože si neumím představit, jak mi jde přes jazyk, ať to s Vojtou zkusíš. Kdyby to byl kdokoliv jiný, kdo by byl bi a ty by si ho kvůli tomu nechtěl, tak ti bez pardonu povím, že jsi vůl, a když ho chceš tak ať prostě neřešíš, jestli je ještě na to a tam to, ale jsi s ním, protože zbytek není důležitý, hlavně jestli si vy dva vzájemně rozumíte. Ale prostě na tohle nevím, co ti mám říct, jak tě povzbudit… protože ten kluk je fakt hrozně do větru, ty sice taky, ale ty to máš jen jako období, ty se umíš chovat umírněně, ale z něho nedokážu vyčíst, jestli by vůbec byl schopný se kvůli tobě krotit, kdybyste nakonec spolu byli, podle mě by si prostě od něj měl dát ruce, dokut ještě můžeš. Nechci tě vidět zlomeného… A on by tě totálně rozcupoval. Jako můžu se plíst a dokonce bych byl i rád kdybych se pletl… ale bohužel si to nemyslím."
"Proč mi říkáš věci, které si uvědomuju…"
"Ale no tak… pojď sem…" natáhl jednu paži, tak aby si Antonín do ní mohl lehnout a on ho jí následně objat,"určitě ti jen leze na mozek, že už uplynulo moře času od toho, kdy si měl naposledy nějakou vážnou známost… jednoduše ti jen přestává stačit sex bez citů, to bude celý…"šeptl a konejšivě ho pohladil po rameni.
"Hm… možná na tom bude něco pravdy, ale nemyslím si, že je to jen tím a tak všeobecně já vůbec nevím, co si o tom celém mám myslet. Třeba dneska když jsem vzal Vojtu k sobě, tak si to vynaložil, přesně tak jak jsem to i ze začátku zamýšlel, vrhnul se na mě… a mě to dělalo strašně dobře, že když ne nic jiného tak se s ním aspoň vyspím… a když se mi pak snažil rozepnout kalhoty, tak já si prostě v ten okamžik uvědomil, že nemůžu… že by to věci jen zhoršilo. Co můžu čekat od bisexuála?! Takže z toho sešlo… A já si z milionů milosrdných lží, co znám nemohl jednu vybrat a říct mu ji, aby věděl proč ne. Prostě asi to jak mi v hlavě vyvstalo, jak takovýhle vztahy končí… tak nějak mi to přehodilo v hlavě výhybku a já mu prostě upřímně musel říct, že spolu nemůžeme nic mít, protože je bi a mě to vadí… Což samozřejmě taky chtěl vysvětlit a pak zcela "neočekávatelně" řekl, že už musí domů, tak jako pohnojil jsem to já, tak jsem v tom zbytečně nechtěl patlat a raději jsem mu nabídl, že ho odvezu a na to on, že ne, že radši půjde na autobusák, že ho opravdu nemusím nikam házet a že se docela rád i projde… Takže mi ho trvalo, asi čtvrt hodin přesvědčit, aby se nechal odvést domů autem, že ho teda fakt nenechám jet autobusem, když jsem ho k sobě vytáhl já…"
"No to je teda pěkný… ale podle toho, jak si pověděl, že se zachoval, tak si ho aspoň odradil a budeš mít od něj pokoj a víš, jak se říká sejde z očí sejde z mysli, což mi připomíná, že už by taky mohl konečně odjet, vždyť je už srpen… a to jsem byl s Ondrou domluvený, že jakmile jeho bratranec odjede, že v srpnu pojedeme spolu pod stan…"
"Že tě štve jen proto, že ti kazí plány, jak být s Ondrou…"
"No neřekl bych, že je to ten hlavní důvod, možná jen jeden z mnoha…"
"Podle mě si na něj přehnaně vysazený…"
"Jo a klidně ti prokážu tu laskavost, že tě to naučím, věř mi, není to tak složitý, jak se ti může na první pohled zdát…"zašklebil se na něj od ucha k uchu.
"Ty jsi vůl, Kryštofe…"z tónu, jaký Antonín použil, bylo jasné, že to bere jen, jako nadsázku.
"Já vím, ale rodičům to neříkej… myslí si totiž, že jsem pořád jejich malý andílek,"mrkl na něj.
"Jo jo, to bylo na tvé mámě hned vidět, co si o tobě myslí, jak na tebe minule řvala, že si zapomněl umýt nádobí…"
"Fajn jedna nula pro tebe…"
"To bylo dobré, jak si myslela, že jsi doma sám, tak se na tebe rozeřvala a když uviděla mě, tak úplně ztuhla a hlasem distingované dámy, řekla, že si o tom povíte později."
"Jo to jo no…"dal mu za pravdu,"byla vtipná…"přikývl hlavou, aby umocnil svůj souhlas. "Nicméně neutíkejme od tvého problému…"
"Hm, když já bych, ale strašně rád… Asi udělám toho zenového mnicha ze sebe. Uteču někam do Asie do hor… do kláštera. Oholím si hlavu. A zapomenu na všechny světské radosti a strasti a budu se mít báječně…"
"No ty tak,"popíchl jej Kryštof se šklebem na tváři,"Už tě úplně vidím, jak si bereš na ten tvůj dokonalý účes mašinku…"dodal ironicky, aby Antonína ještě více vyburcoval.
"Pravda… to bych asi obrečel… Ale když už jsme u těch vlasů, že by Vojtěchovi slušely dredy, má na to správný obličej… ale hlavně mi to přijde i jako jeho styl, se docela divím, že je ještě nemá…"
"No ty ses asi dočista pomátl, že?! Nad čím to vůbec přemýšlíš?"
"Já nevím, podle mě by mu to moc slušelo, ale možná dobře, že je nemá, to už bych z něj totálně šel do kolen… Mimochodem… ještě předtím, než jsem ho od sebe tak hezky odehnal, jsme byli domluveni, že spolu zítra zas půjdeme ven… Myslíš, že to ještě platí? Mě je teď takové blbé se ho na to ptát…"
"Tondo a co ty vlastně chceš? Protože na tobě vidím, že by sis oddychl, kdyby to neplatilo a zároveň na druhou stranu by tě to i zamrzelo, kdyby to kvůli dnešku odřekl."
"Teď si to vystihl naprosto přesně! Úplně takhle to mám… Ale asi se budu řídit hlavou a ty na mě dáš pozor, kdybych náhodou chtěl dělat něco jinak než rozumem. Jednoduše mi dáš facku z jedné a z druhé strany a bude! Přece jenom znám Vojtu, poměrně krátkou dobu… takže by to nemělo být, až tak těžké… Jen mě štve, že už teď v hlavě slyším hlásek, co pořád když takhle myslím, mi šeptá ale…"
"Podle mě by si měl začít randit… samozřejmě s někým jiným než s Vojtou… Víš vytlouct klín klínem… sice je dost pravděpodobné, že to hned napoprvé nevyjde, ale jak se říká, dokud to nezkusíš, nikdy nevíš… A třeba fakt jen prahneš, potom s někým být, a jak si se tomu teď vyhýbal, tak už si tak zdeformovaný, že ho hledáš na špatných místech, protože na ty dobrá nechodíš… Chápeš, co ti tím chci říct?"
"Ne tak úplně…"
"No prostě…"zhluboka se nadechl a přemýšlel, jak by měl svá slova formulovat, aby vyzněla jasněji,"chtěl jsem tím říct tohle… že třeba ač si myslíš, že si se změnil a vyhovuje ti, zase ta fáze, jak žiješ teď… tak že je to spíš taková maska, kterou si ty třeba už ani neuvědomuješ, ale uvnitř jsi pořád stejný, jak předtím, ale protože žiješ tak jak žiješ, tak se ani nepohybuješ, někde kde by si mohl najít někoho normálního z důvodu, aby sis zase neublížil, ale podvědomě pořád hledáš, takže si vybíráš jen z okruhu, ve kterém momentálně jsi… Taková podvědomá z nouze ctnost, kterou si ani neuvědomuješ… A proto by třeba bylo dobré, kdyby sis to na férovku připustil a začal seriozně hledat mezi lidmi, co za to stojí, aby se ti zase nestalo toto, protože tohle je naprosto zbytečná ztráta času, která ani nemůže někam vést…"
"Víš, co, Kryštofe? Ty si vážně pak až dokončíš střední, dej přihlášku na psychologii…"
"Ironie?"zeptal se ho nejistě.
"Ne… Právě, že vůbec… Ale nevím, jestli si chci připustit to, co jsi mi řekl, i když na tom je asi hodně pravdy. Jako jo, mě by se na jednu stranu líbilo být ve vztahu, co si budeme lhát, mít se ke komu vracet, mít v někom takovou tu podporu, mít s kým sdílet úspěchy… jenže na tu druhou si celkem užívám, že jsem sám… nemusím nikomu nic vysvětlovat, nikdo mě nehlídá, nevaří scény z vody… Nemusím nikomu vysvětlovat, že zrovna dneska na něj nemám náladu nebo že s tímhle a tamtím kamarádem jsem fakt jen kamarád. Na nedostatek sexu si taky nemůžu stěžovat, když chci tak ho mám. Takže si myslím, že kdybych si sepsal plusy a mínusy toho, jak to teď mám tak mi jednoznačně budou převládat plusy…"
"No jo, ale teď se taky zamysli, jak ty plusy budou závažný, co když ty mínusy, i když jich bude míň, budou mít daleko větší hodnotu, než ty výhody… To je taky důležitý aspekt!"
"No díky, tak myslím, že budu od tebe odcházet ještě větší depkou, než jsem přišel… To mě totiž tížil jen ten Vojtěch… A teď už to na mě padlo nějak všechno…"přiznal mu.
"No to teda, už je z principu nebudeš, při nejhorším dojdu pro něco sladkého do kuchyně a povyprávím ti nějakou vtipnou rodinnou historku, protože ode mě se z depresí neodchází…"snažil se ho povzbudit.
"Rozkaz generále…"
"No vidíš tohle je správný přístup! Hele…"na malou chvilku se odmlčel, aby bylo zřetelné, že mění téma,"teď jsem si vzpomněl na toho Honzu, jak do tebe byl strašně udělanej…"
Jakmile Antonín uslyšel to jméno, jeho dlaně se svévolně vymrštily na jeho obličej, aby jej zakryly…"Ježiš marja…. Jen toho ne! Vyhánět čerta ďáblem! To by bylo, ale opravdu velice chytré!"stáhnul si ruce z tváře a zadíval se Kryštofovi do obličeje,"ty už si nepamatuješ, jak jsem z něj byl celej nešťastnej? Vždyť ten kluk je regulérní pacient… Hned potom, co jsem s ním byl poprvé venku, mi psal, jak mě miluje, jak si neumí představit život beze mě… a těch nepřijatých hovorů co jsem od něj měl… vždyť mi volal, co pět minut… no to bylo hrozný! Jsem byl tak strašně rád, když konečně pochopil, že o něj nemám zájem a ty by si po mě teď chtěl, abych si s ním znovu začal?!"
"Počkej, počkej… to já asi myslím jiného… já myslel, že tohle byl Tomáš, co tě tak otravoval…"
"Ne, ne, ne… Tomáš mě neotravoval, to ten Honza…Tomáš byl zas ten, co si chodil ke mně do práce, co čtrnáct dnů nechat zkracovat konečky, aby mě viděl… ten byl vtipný… jenže kdyby mu to vydrželo déle, tak by chudák skončil plešatý…"
"No… tak toho jsem myslel! Ten byl fajn… zkus ho pozvat na rande… Teda pokud je pořád sám…"
"Hele mám ho v přátelích… myslím, že teď nikoho nemá… ale…"
"Co ale… já myslel, že se ti docela líbil."
"Jo to jo byl fajn… Jenže on je na mě strašně hodnej… Já přece nemůžu být s tak hodným klukem, toho bych zas zničil já! To nejde…"
"Jéžiši, Antoníne,"Kryštof protočil oči v sloup…"co je to za stupidní výmluvu, vždyť jsi s ním nebyl jen z důvodu, že ses nechtěl na nikoho vázat… Já vím, že umíš být strašně milej, když chceš… Takže si tady zas nehraj na badboye!"
"Víš, že mě někdy fakt děsí, jak moc dobře mě znáš? Občas je to fakt nepraktický!"
"Nám podobně!"zašklebil se na něj.
"Ty jo,"vjel si prsty do vlasů,"asi mu fakt napíšu…"
"No každopádně bys to měl aspoň zkusit… za to nic nedáš… A když zjistíš, že to prostě nejde… tak z toho vždy můžeš vycouvat…"
"Jojo svatá pravda…"přitakal mu,"a teď mi hezky povyprávěj, jak dopadla ta tvoje velká seznamovací akce…"
"Hm… jedním slovem vtipné to bylo… Táta byl zase vtipný jako vždy… máma to samý, ale vzali Ondru v pohodě a Ondra se s nimi taky úplně normálně bavil, vůbec mi nepřišlo, že by to bylo takové škrobené třeba jako s Pavlem, ale to mohlo být taky tím, že Pavel byl úplně můj první přítel, tak třeba proto mi to s ním, přišlo rozpačitý."
"Takže úplně v pohodě?"
"Jo… akorát když jsem si Ondru odvedl pak k sobě a snažil jsem se ho přesvědčit, že i když mám doma rodiče, teda respektive na zahradě, takže prostě spolu může… ty víš co… no a když se mi ho skoro podařilo přesvědčit, že nás nenačapou, tak hádej, co se stalo?"
"Otec zaklepal…"zkusil si tipnout už hlasem podbarveným počátečním smíchem.
"Né… otec nezaklepal… Otec rovnou vešel, že si chce s Ondrou promluvit mezi čtyřma očima… takže… moje přesvědčování šlo celé do hajzlu… Ježiši to bylo vtipný, ještě já mu říkám, že kdyby nám něco chtěli, tak že by prostě zaklepali, aby nám dali nějaký ten čas, kdybychom fakt něco dělali, se skrýt… že ani oni si nás nepřejou nachytat, že by z toho snad měli větší trauma než my dva dohromady a hlavně samozřejmě otec… A jen co to dořeknu tak si mi to tam táta přihasí jak vichřice… No a pak… mi ani jeden nechtěl říct, o čem se spolu bavili… že je to prý jen mezi nimi… Ale já už jsem si to naplánoval, jak to z Ondry vytáhnu…"zablýsklo se mu v očích.
"Vezmeš si do postele bičík?!"
"Hehé… skoro… Hej nesměj se mi, já to fakt potřebuju strašně vědět, obzvlášť když mi to ani jeden z nich nechce říct… Účel světí prostředky…"
"Jej chudák Ondra…"
"Jak chudák, ten na tom vytěží nejvíc… Ale jako… tohle ti ještě chci říct… Víš, jak vůbec přišli naši na to, že někoho mám?"
"Ne vyprávěj! Tys jim to přece dlouho nechtěl říct, protože sis nebyl jistý, jestli vám to vydrží…"
"Přesně… Tak poslouchej… to tě pobaví… Víš, jak mi Ondra koupil tu kytku… tak já ji nechal v kuchyni na stolku… A když přišel táta domů z práce, tak si to ke mně, potom co se najedl, přištrádoval… Jako co ta kytka na stole… ať mu ani ze srandy neříkám, že máma něco má a já mu to zapomněl v čas připomenout. Kdyby si viděl, jak byl celý vyděšený… Mě z pohledu na to, jak byl chudák takový nešťastný, úplně cukaly koutky od smíchu… Takže jsem mu řekl ať je v pohodě, že tu kytku jsem dostal já. Takže otec si úplně hlasitě odechl… a jen co mu spadl balvan ze srdce, tak začal vyzvídat, od koho tu kytku vlastně mám… jestli jako od přítele. A v tu chvíli to nemělo už cenu utajovat… takže za to může vlastně ta kytka. Ale ještě pak vtípek, že si chudák ze začátku myslel, že je od tebe… že jsme se konečně dali dohromady… Úplně na mě… že prý stejně věděl, že je to jen otázka času, kdy spolu skončíme… Tak jsem mu asi deset minut musel vysvětlovat, že fakt nejsme spolu, že jsme jenom kamarádi… což bylo na prosto šílený, on mi to vůbec nechtěl uvěřit. No a pak přišla máma a táta na ní, ať se podívá, co jsem dostal za kytku od svého nového šamstra… no… tak máti, hned ode dveří: Oni se už dali s Antonínem konečně dohromady? No že jim to, ale trvalo! No já si myslel, že mě vomejou… Proč si každý myslí, že spolu něco máme? No ještě, že je neslyšel chudák Ondra… už takhle má z tebe dost velký deprese a bere tě jako konkurenci…"povzdechl si.
Antonín se snažil získat kontrolu nad záchvatem smíchu, který dostal.
"No všiml jsem si, že Ondra na mě žárlí jak prase, chudák…"promluvil po chvilce,"ale tak třeba mu to časem dojde, že fakt nemá na co. Ale jako mazec no… že si to myslí i tvoji rodiče… ale na druhou stranu, se snad ani není čemu divit, oni jsou strašně všímavý… a když jsem se o tebe snažil, tak jim to snad došlo rychleji než tobě,"znovu se zasmál," tak to mají asi pořád živě v paměti nebo já fakt nevím… ale já jsem strašně rád za to, jak to teď mezi sebou máme a to je pro mě nejdůležitější, ať si ostatní myslí, co chtěj… hlavně, že my máme mezi sebou jasno…"
"Hele, přesně… a Ondrovi to snad taky dojde… já mu taky nekecám do Marka…. Tak co už…"
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Pavla Pavla | 13. září 2013 v 17:57 | Reagovat

je zajímavý přečíst si děj z druhé strany, ale neplánuješ nikdy jako že Kryštof a Antonín,že ne,a jak se to vyvrbí mezi Antonínem a Vojtěchem,tak na to jsem akt zvědavá,dobrá kapitola,díky

2 Voldy Voldy | 13. září 2013 v 19:05 | Reagovat

Vzdy je skvele, kdyz clovek muze od umornych prednasek o latexu (tri cele a dlouhe dny) odbehnout na chvili k necemu jinymu. Tahle kapitola mi bodla. Souhlas, ze je fajn, kdyz to vidime i z druhe strany. Akurat mam z toho ted rozporuplne pocity (a neni to alkoholem v krvi :-D ) tak jsem zase zvedava, co chystas, ale tak to ma byt  ;-)

3 Arya Flowerny Turner Arya Flowerny Turner | E-mail | 13. září 2013 v 19:50 | Reagovat

[2]: bože voldík, co študuješ? O.o

Kryštof je ozaj zaujatý voči Vojtovi. Zo začiatku som mala rovnaký názor, no to sa zmenilo.
A nedokážem si pomôcť, ale myslím, že Vojta má rovnaký problém ako Antonín. Jakože tie hlbšie pocity, akurát on si ich nechce priznať. Ako v Down with Love (Ewan McGregor, dokonalý film). Dúfam že to vyriešia a že Tonda nezačne chodiť s tým Tomášom, či jak sa volá -_-
Ďakujem za kapitolu a nemôžem sa dočkať ďalšej

4 Nyce-oH Nyce-oH | 13. září 2013 v 21:56 | Reagovat

[1]: Jsem ráda, že se ti to líbilo. Kryštof a Antonín to mezi sebou mají už vyřešené, jinak by se k sobě nechovali, tak jak se chovaj :)

[2]: Děkuju, tak to jsem ráda, že si se aspoň trochu odreagovala, jé to by mě zajímalo, co tě konkrátně rozpolcuje :)

[3]: Jo je, protože ho nezná, tak jak ho zná Ondra a i Antonín... Zná jen tu jeho otravnou stránku :) Co máš proti Tomášovi, třeba je fajn XD Děkuji za tvé komentáře, že si mi je napsala

5 Arya Flowerny Turner Arya Flowerny Turner | E-mail | 13. září 2013 v 22:10 | Reagovat

[4]: nemáš zač :) a ono nejde ani o to, čo mám proti Tomášovi, ako skôr o to, že Vojtěch je lepší :)

6 Nyce-oH Nyce-oH | 14. září 2013 v 18:59 | Reagovat

[5]: Třeba se ti Tomáš ještě zalíbí :)

7 Arya Flowerny Turner Arya Flowerny Turner | E-mail | 14. září 2013 v 19:21 | Reagovat

[6]: ale to potom všetko pokazí... ja nechcem, aby sa mi páčil T-T
Mne sa stále stáva, že dvoch ľudí shippujem a zrazu sa mi začne páčiť niekto, kto im narúša vzťah... je to vždy veľmi kruté (voči mne, lebo si musím vybrať koho mám radšej)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama