Jablko a hamburgery a/b

7. prosince 2013 v 19:20 | Nyce-oH
Tak ti, co jsou na SLASHet na Fb vědí, že jsem chtěla tenhle víkend už zveřejnit další kapitolu Někdo, kdo nejsem, ale zapomněla jsem si to poslat z Prahy na počítač, co mám doma a jelikož, mě samotnou štve moje neaktivita, kterou jsem už tenhle víkend chtěla prolomit, protože takhle moc mrtví blog nechci, tak jsem napsala jednorázovku, napadlo mě to během půl hodiny, takže nečekejte nic spešl... zřejmě to rozdělím do dvou částí aby mi to blog schroustal :)
Ff na Kuroko no basket...
S párem Aomine/ Kagami
A je to 18+
Takže pěkné počtení přeji :)


Jablko a hamburgery

Pohodlně jsem se celými zády opřel o plastovou opěrku červené židle, před sebou jsem měl tác stejné barvy, jehož plocha byla zarovnána nezdravě vyhlížejícími hamburgery, důkazem toho bylo, že papírové obaly, do kterých byly zabalený, na sobě skýtaly po okrajích četné olejové skvrny, pro někoho odpudivé, já při pohledu na ně jsem se snad ještě víc těšil, až se do jednoho po druhém zakousnu.
Zavrtěl jsem se na plastové židli a vzal si jednu tu nádheru do rukou a rozbalil ji. Vyvalila se na mě vůně masa… spokojeně jsem přivřel oči a chystal jsem se konečně zakousnout, první kousnuti je vždy nejlepší skoro jako orgasmus na jazyku.
"Kdopak se nám tu nacpává?!"ten jízlivý hlas se mi zabodl do uší tak, že jsem zamrzl v pohybu.
Otevřel jsem oči. A co jsem spatřil?! Toho zmetka arogantního, mistra světa, co si kamkoliv nakráčí jako král, se samolibým úsměvem si odsunul protější židli a bez optání jestli si může přisednout, což by samozřejmě nesměl, kdyby se zeptal, se posadil.
Odložil jsem hamburger, právě mě veškerá chuť jíst přešla a stačil mi k tomu jen jeden jediný pohled na jeho xicht. Bojovně jsem si založil ruce na prsou.
"Tak čím jsi mně přišel nasrat dnes?"
"Ničím?"zeptal se mě, tak jako kdyby má otázka byla dobrý vtip a jeho úsměv mi naznačoval, že bych se měl vydat jižním směrem tam, kde slunko nesvítí.
"Hm…"nahodil jsem stejný výraz jako on,"nepovídej!"ironie z mého hlasu přímo přetékala, odmlčel jsem se a pak jsem se zatvářil, jako když mi do hlavy dorazil geniální nápad,"Ale ono doopravdy bude úplně nejlepší, když nepromluvíš!"nepěkně jsem se na něj zazubil a má to chlapec, pomyslel jsem si škodolibě.
"Stydne ti jídlo,"tvářil se jako by přeslechl všechno, co jsem před chvílí řekl na jeho adresu o nemluvení a pokáral mě tónem hlasu, který se používá nesvéprávné.
"A je to snad tvá starost?!"odsekl jsem bojovně.
"A tvrdím snad něco takového? Drž se laskavě při zemi, Baka-gami."
Ten se mi vážně musel jen zdát. "A co kdyby ses raději držel ty ode mě?"dal jsem si záležet, aby z mého hlasu přetékal falešný med, tak moc jak to jen bylo možné a hlavně aby to on poznal, žádný skrytý rýpnutí, ale až nestydatě zjevná provokace.
"To bych mohl,"pověděl tiše a naklonil se přes stoleček, tak jak to dělají lidé, když chtějí někomu říct něco důvěrného,"ale,"pomlaskl si u toho a já věděl, že to udělal jen proto, aby mě to co mělo přijít vyprovokovalo ještě víc,"nechce se mi!"zazubil se a pak se odtáhl nazpět. V očích mu plápolaly dva ohýnky, přiživený rýpnutím, které očividně považoval za mistrovské.
"Pointa?"vydralo se mi z úst jedno jediné slovo plné skepse.
"Jestli nějakou chceš, tak si na ní budeš muset přijít,"obdaroval mě výrazným a podle mého by se to dalo označit i jako afektovaným mrknutím.
Chtěl jsem mu na to odvětit, jenže on byl rychlejší, vždycky byl rychlejší… prozatím! Jen co udělal to svoje stupidní gesto, zvedl se od mého stolu a bez jakéhokoliv vysvětlení si odešel!
To nemohl myslet vážně! Co to mělo jako vůbec znamenat! Proč si teda ke mně sakra sedal?! Aby mi řekl kupu nesmyslných věcí, co nevedly nikam?! Hráblo mu? Zahleděl jsem se na jeho záda… I jeho záda vypadají arogantně! Koukal jsem, jak vyšel z dveří. On si snad vážně myslel, že ho nejdřív nechám povozit si na mě to jeho masivní ego a pak jen tak bezstrestně odejít!
No tak Aomine… Takhle to přeci se mnou nefunguje … rýpneš si?! Jen si posluž, ale já si pak rýpnu tisíckrát víc! Zle jsem se usmál a zvedl jsem se ze židle. Dva kroky od stolu mi došlo, že jsem na něco zapomněl. Hamburgery! Přece je tu nenechám… Vrátil jsem se na zpět a dal si je všechny do své tašky.
Před podnikem jsem si mohl vytočit hlavu do všech světových stran a stejně jsem ho už neviděl. Nebyl tam, zmizel mi. Měl jsem tam to zpropadený jídlo nechat! I když… Zapřemýšlel jsem. S Aominem bych se akorát tak popral, což by mě dozajisté uspokojilo, ale jídlo… podíval jsem se na svou tašku… je prostě… jak sex, a zrovna tohle je vzpomínka na Ameriku, takže jsem si nesl domů vlastně instantní štěstí, což mě uspokojí víc! Takže jsem nakonec vyhrál. Sám pro sebe jsem se musel usmát a už jsem o ničem víc nepotřeboval přemýšlet. Vydám se domů, všechny si je rozbalím a sním, to znělo jako kvalitně strávený večer. I když mě možná budou nebezpečně svrbět pěsti… Zatřepal jsem hlavou a zašel za roh, tím idiotem si nebudu už kazit večer.

Oprava budu! Ten arogantní blb si to tam totiž postával opřený o zeď v ústech rozkouřené cigáro a výraz jeho tváře… hmm… absolutní nezájem.
"Si ještě sral, nebo co, že ti to tak trvalo se sem doplahočit,Baka-gami?! Už kouřím třetí!"mluvil klidně a pomalu a já nevěděl, jestli mě nejvíc vytáčí právě tohle nebo obsah jeho slov, anebo to debilní oslovení!
Každopádně dlaně se mi sevřely do pěstí, nohy se k němu rozeběhly, nezabýval jsem se v tu chvíli myšlenkou, kdo z nás dvou má větší šanci vyjít z bitky jako vítěz, nad pudem sebezáchovy vyhrála raněná ješitnost. Chytl jsem ho za jeho mikinu a přitáhl jsem si ho k sobě tak silně, že mu vypadlo cigáro z úst a se stejnou vehemencí jsem ho pak natiskl opět na zeď,"Kreténe!"zařval jsem na něj, těžko se mi dařilo mírnit návaly vzteku a vlastně jsem se o to ani nesnažil. Pohled na ten jeho samolibý sebou spokojený výraz mě přiváděl k šílenství. Přímo se mi vysmíval do xichtu tím, jak se tvářil.
"Dlužíš mi nové cigáro,"upozornil mě laxně, vůl jeden!
"Možná ti tak dlužím rozbít hubu, jinak nic!"zaskřípal jsem cezeně skrz zuby.
"Ale prosím tebe, i tobě musí být jasné, že kdybych nechtěl, tak se ti ani nepodaří mě chytnout, natož natisknout ke zdi, tak se nenech vysmát, Ba-ka-ga-mi…"vyslabikoval mi jeho zřejmě nejoblíbenější oslovení pro mou maličkost s klidným hlasem a se samolibým úsměvem na rtech, vůbec ho očividně netížilo do jaké pozice jsem ho dostal, stále se tvářil jako by to byl on, kdo tu měl teď na vrch a to se mi vůbec nelíbilo.
"Zav-ři-hu-bu!"nechal jsem se jím inspirovat.
Bylo to poprvé, co jsem uviděl na jeho tváři úsměv, se kterým bych nemohl spojit přídavná slova jako zlý, namyšlený, samolibý, afektovaný… byl to prostě jen úsměv.
"Blbečku, pořád ti nějak utíká pointa,"zase použil ten tón pro nesvéprávné nebo idioty, nepostřehl jsem jak, protože u něj se to nikdy nedalo postřehnout, ale moje ruce už nesvíraly jeho mikinu, za to ty jeho chytly límec mé bundy, silným škubnutím za něj si mě přitiskl k sobě, sakra nevěděl jsem, že bylo ještě možné být na něj více natisklý. Jenže to nebylo jediné, co udělal. Jeho rty si probojovaly cestu k mým, jeho jazyk se vedral dovnitř mích úst, kdyby to pro mě v tu chvíli nebylo tak nečekané, kousl bych ho do něj. Nicméně neudělal jsem to, jelikož mě to v tu chvíli ani nenapadlo. A pak… už to nešlo… nějak mě to pohltilo. Prostě jsem už nevnímal tu jeho zpropadenou povahu, jako by ji jeho jazyk vytlačil z mé hlavy někam do pozadí a vůbec jeho jazyk vytlačil z mé hlavy úplně všechno, vnímal jsem jen to, co se dělo v mích ústech, jeho dech, jeho schopnosti líbat, to že chutnal po cigaretách a k tomu ještě potažmo i to, jak mě svíral tak chlapsky jako ještě nikdo. Postavil se mi z toho, jo i to jsem vnímal a on jako by to vycítil, jelikož mi mezi nohy natiskl své stehno.
Odtáhl ode mě své rty a mé tělo mě stupidně zradilo, putoval jsem svými ústy za ním, protože já ještě toho polibku neměl dost, bylo to totiž poprvé, kdy jsem z něj neměl chuť vymlátit duši.
Ovšem namísto pokračování, jsem tím docílil jen toho, že mi natiskl celou svou dlaň na obličej a ano moje chuť vraždit v jeho přítomnosti se opět dostavila.
"Chtěl bys, co?! Hned tady na ulici!"my jsme byli na ulici? Kurva, já zapomněl, ale jo chtěl jsem.
"Ne!"řekl jsem rázně, nevím, jestli mi pro tu jeho zpropadenou ruku bylo vůbec rozumět.
"No to cítím!"jeho stehno se zavrtělo v mém rozkroku a ruka zmizela z obličeje a přesunula se do mích vlasů, za které zatáhla do zadu.
Zasyčel jsem.
"No tak přiznej to!"
Bylo pro mě pro záklon mé hlavy těžké dívat se mu do očí, měl sílu, kterou se nebál použít.
"Zapomeň!"donutila mě říct hrdost,"jsem snad čokl, abych si to rozdával na ulici?!"
"Hmm,"protáhl nebezpečně dlouze,"a mě přijdeš nadržený jak ratlík…"jeho druhá ruka vyhledala bouli pod kalhotami, co sem měl na sobě, zajela i pod spodní prádlo, takže jsem cítil jeho holou dlaň na mém penisu, zálibně si prohlížel můj obličej.
"Bastarde,"vydechl jsem jednoslovně a následně jsem si skousl spodní ret mezi zuby, nešlo mi nepřijímat to, co mi právě dával, když jsem věděl, že se mi to dříve nebo později vymstí a ne snad ani protože jsme stáli na ulici, ale protože jsem byl s Aomine Daiki.
Zašklebil se a vytáhl svou ruku a propustil mé vlasy ze sevření. Propaloval mě tím svým pohledem a z ničeho nic mi uhladil límec bundy,"Měj se, Baka-gami,"tentokrát jsem k jeho úsměvu mohl přidav všechny ty přídavné jména, co mě tak vytáčely, odlepil se od zdi jako by nic a krokem beze spěchu odcházel pryč, zase mi ukazoval ty svá záda, z niž jsem měl pocit, že mě taky posílají tam, kam slunko nesvítí.
Nechápal jsem, absolutně nic jsem nechápal. Co sakra zas mělo znamenat a o co tomu idiotovi vlastně šlo?! Zrak mi sklouzl k mým kalhotám, přesněji k mému probuzenému malému kamarádovi… Tohle nemohl myslet vážně!
"Ty Aomine,"zařval jsem na něj, ale on se neotočil, dál si šel bez jakéhokoliv zájmu svým tempem pryč,"vždycky utíkáš o rozehráté hry, když dostáváš na prdel?"myslím, že za mě právě teď mluvil můj rozkrok.
Strnul v pohybu, takže se mi podařilo uhodit hřebíček na hlavičku, mé rty uchvátil spokojený úsměv, konečně se mi podařilo vrátit mu, jakžtakž jeho rýpání.
Jeho dlaně se sevřely v pěsti, očividně se mi ho podařilo ranit na správném místě.
"Tak co tam tak ještě stojíš, Baka-gami…"jeho hlas mi zněl jako šeptnutí, přesto však byl dostatečně silný, aby se mi donesl k uším přes vzdálenost, která nás od sebe dělila.
Koukal jsem na jeho nehybná záda, na pěsti co se rozevřely. Můj mozek ani neměl šanci zvážit pro a proti, jelikož mé nohy už byly v pohybu a on když uslyšel za sebou kroky tak se dal do mlčky opět do chůze, ani se na mě ne otočil a já zas nepospíchal tak moc abych s ním vyrovnal krok, to by přeci byl projev značného zoufalství a já mu nepotřeboval ukazovat, žádnou ze svých slabosti.




 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Arya Flowerny Turner Arya Flowerny Turner | 7. prosince 2013 v 22:29 | Reagovat

Ahoj, viem že mi to trvalo (tri)sto rokov, ale akosi som to otvorila a zabudla na to :D ešte ma čaká 2: časť, aj keď tú si asi nechám do postele, už som unavená a bolia ma oči, idem sa umyť a potom to prečítam, ok? :D
Zatiaľ je tobožské, ozaj mi to zdvihnlo náladu ktorá bola predtým dosť zlá :D
to "že za mě právě teď mluvil můj rozkrok" som sa rehotala ako blázon a nielen pri tom :D

2 KATKA KATKA | 22. prosince 2013 v 10:13 | Reagovat

kde je druhý díl je to tak skvělé že ho nutně potřebuji :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama