Jablko a hamburgery b/b

7. prosince 2013 v 19:21 | Nyce-oH

b/b


Zatočil do postraní uličky a já ho následoval a pak ještě do jedné, kde se zastavil. Zapadlá ulička, jež byla osvětlená jen na začátku a na konci, takže prostředek halilo pološero místy až úplná tma, to záleželo, na tom jak moc byl člověk vzdálen od zdroje světla. Kousek od nás byly dva černé kontejnery na odpad a Aomine nevypadal, že by se hodlal kamkoliv dál hýbat.
No možná jsem ho přeci jen neměl následovat…
"Copak, není to pro pána dost nóbl?!"založil si rudce na prsou a pobaveně mě sledoval.
Nóbl to teda nebylo rozhodně… ale vidět sem nebylo, to se muselo zas tomuhle místu přičíst k dobru.
"Kolikrát ti ještě mám říct, že je lepší, když nemluvíš?!"povytáhl jsem jedno obočí výš a došel až k němu, pozoroval jsem ten jeho výraz,"Tak tohle má být tvá pointa? Zapadlá ulička a pár přeplněných popelnic?! Jak poetické!"výsměšně jsem mu šeptl do ucha a tlačil ho ke zdi, nedal jsem mu prostor pro odpověd, protože jsem opravdu nestál o to, aby opět mluvil. Dřív než mi stačil jízlivě, odpovědět ucpal jsem mu ústa jazykem a začal se dobývat do jeho kalhot.
Na tomhle místě nebyl čas na nějaké průtahy, on to věděl, já to věděl, naše ruce se zabývaly stažením kalhot a spodního prádla do půl žerdi toho druhého. Všechno jsem přenechával jen svému hmatu, stačilo to na zjištění jeho délky a šířky, znatelně mi z těch informací zacukalo v penisu, trochu jsem se od něj odtáhl a přesul své rty na jeho šíji, abych si ho z čisté škodolibosti mohl označkovat, tušil jsem, že až se ráno podívá do zrcadla a uvidí, jakou památku jsem mu na sebe nechal, že ho to dozajisté nepotěší a představa jak to něčím maskuje, mě vyháněla na vrchol blaha z dostiučinění. Jeho ruka se sevřela o trochu víc pevněji okolo mého kořenu a palec přejel po hlavičce mého penisu. Vydechl jsem trochu víc, než se na obyčejné vydechnutí sluší a patří, teplý dech se otřel o kůži jeho krku. Musel jsem ho mít co nejrychleji, vytáhl jsem ruku z jeho rozkroku. Chtěl jsem ho otočit čelem ke zdi a konečně si ho vzít.
Nicméně jsem skončil čelem ke zdi já, nevím, jak se mu to povedlo, nic méně stalo se a navzdory všem mým představám. "Co si myslíš, že děláš, idiote?!"snažil jsem se dostat z té pozice, ale marně, měl větší sílu.
Natiskl se na mě celým svým tělem, cítil jsem jeho erekci, jak se zaklesla do rýhy mezi mými půlkami, položil si mi bradu na rameno,"Myslím, že i moje babička by poznala, co dělám,"odvětil mi suše. Jedna z jeho paží se obtočila kolem mého krku, když si slinil její prsty. Zavřel jsem oči pro ten dotyk, bylo to jako by obklopoval celé mé tělo, jako by mě do sebe vtáhl a já cítil okolo jen jeho osobitou vůni smísenou s cigaretovým kouřem.
Záhy sevření kolem mého krku zmizelo, natiskl mě více na zeď a sám se trochu oddálil, vlhkými prsty zajel mezi mé půlky, skousl jsem si víc spodní ret, tohle jsem nepotřeboval komentovat… kroužil ukazováčkem a prostředníčkem kolem mé dírky a já začínal mít problém s dechem, čekal jsem, že do mě jimi pronikne, nebo aspoň jedním z těch dvou, ale to jsem se přepočítal, pronikl do mě nejširším prstem, co měl, palcem. Sklopil jsem hlavu tak, aby se mi čelo opíralo o zeď, tlumeně jsem zasténal.
"Líbí se ti to…"konstatoval lascivně, než se ve mně začal hýbat palcem.
"Aomine…"těžce jsem ho oslovil,"přestaň říkat divný věci, idiote!" na delší větu jsem neměl sílu.
Určitě se mu rty křivily spokojeně k jedné straně, tak jako vždycky, když byl s něčím spokojený, ale mě to ten v moment bylo fuk, po jediným, co jsem teď toužil bylo uspokojení a bylo mi dokonce i jedno, jak jen, aby přišlo, co nejrychleji.
Zmizel ze mě palcem a dlaní té ruky mi stiskl jednu půlku, nechtěl jsem zasténat, ale nepovedlo se mi to v sobě utlumit, natiskl se špičkou svého penisu na můj otvor a druhou rukou mě uchopil za bok, mizel ve mně milimetr po milimetru, bylo to jako mučení, kdyby do mě raději přirazil na jeden rychlý příraz, pomyslel jsem si a zhluboka jsem se nadechl, jeho nejširší část už byla celá ve mně, v ten okamžik jeho dlaň opět obemkla můj penis a on mi ho začal pomalu zpracovávat. Znovu jsem si musel skousnout spodní ret. Jednou, když bych vážně ocenil tu jeho pekelnou rychlost, tak on musí dělat pravý opak, tohle bylo… vážně deprimující!
"Sakra můžeš už pohnout tím svým zadkem, než mi ten můj umrzne!"zasyčel jsem nevrle skrz zuby.
Slyšel jsem jeho zřetelné uchechnutí,"Nebuď taková citlivka… na trochu zimy ještě nikdo nikdy neumřel…"
Měl jsem chuť se otočit a uškrtit ho. Pokusil jsem se aspoň vyjít mu vstříc svojí pánví, nešlo to, ten bastard mě až příliš pevně svíral za bok.
"Přísahám, že se jestli okamžitě nezačneš něco dělat… taák… ták… umřeš ty… ááá… na zimu to opravdu nebude!"
Přirazil do mě až po kořen a celý se natiskl na má záda,"Taková hezká slova si snad ani nezasloužím…"vydralo se mu z úst u mého ucha, sám měl hlas podbarvený skoro až hmatatelným chtíčem.
Zasténal jsem a hodně hlasitě, sevřel jsem jednu dlaň v pěst a snažil se rozdýchat jeho rychlý vpád… Proč sakra musel být vždycky tak nepředvídatelný! Kdo mohl tušit, že na potřetí udělá to, co jsem po něm chtěl, když dvakrát to úspěšně ignoroval.
Jeho dlaň zrychlila tempo a jeho klín narážel na mé půlky jak zběsilý. Štvalo mě, že jsem neměl co dělat rukama, abych vybil tu energii, kterou mě nabíjel svými přírazy, kdybych se mohl aspoň čehokoliv chytit. Dech se mi známě zkracoval a zrychloval, cítil jsem, že každou chvilku, co nevidět budu. Své volně se mis táhly svaly kolem jeho penisu… co okamžik už to tady bude… cítil jsem, jak do mě v tu chvíli vystříklo jeho teplé sperma… udělal jsem se do jeho ruky. Byl jsem tak rozechvělý, ale hrdost mi nechtěla dovolit nechat to na sobě znát, přece jsem mu nemohl ukázat, jak dobré to s ním bylo, když on sám si už teď určitě myslí, že je nejlepší, kterého jsem kdy měl- kdybych mu potvrdil, že ano… bylo by s ním už teprve k nevydržení… a už bych se ho nezbavil…
Zatemnilo se mi před očima, chladná zeď se mi rozplynula… Všude byla jen tma… A svět se semnou točil, cítil jsem nepříjemné pnutí mezi nohama. Otevřel jsem oči. A zadíval jsem se na svůj klín nazvedávající peřinu. Frustrovaně jsem zavrčel a polštář si přikryl obličej. Ten zmetek mi nedá pokoj ani ve snech! Další mokrý sen, kterého byl příčinou! Jednoduše k uzoufaní!

"Bré ránko, ospalče! Ne že by ti to s tím polštářem na obličeji neslušelo, ale nebyl by lepší takový ten papírový sáček s otvory na pusu a na oči… no i když by možná stačil jen ten na tu pusu…"smál se pohledu na mě už ode dveří do ložnice, kam se vracel.
Co na tohle říct, zvedl jsem jen prostředníček jako odpověď, kdybych se právě neprobudil tak bych po něm hodil i ten polštář, ale na to bych nejdřív musel mít sílu!
Cítil jsem, jak se prohnula madrace, na které jsem ležel.
"Oi…"vydralo se mu z úst," nevzpomínám si, že by jsi říkal, že se chystáme kempovat!"slyšel jsem i to jeho tiché uchechnutí.
"Debile,"ulevil jsem si, i když jsem měl polštář na obličeji, takže jsem neviděl, cítil jsem, jak mi zrakem propaluje klín a uměl jsem si i představit ten jeho výraz, co musel mít.
"Zase se ti zdálo, jak jsem tě přehnul u těch kontejnerů, že?"
Zasyčel jsem do polštáře a zmobilizoval v sobě všechny síly, abych ho po něm byl schopný hodit!"Ne!"
"Kecáš!" jeho ruka vjela pod peřinu a obtočila se pevně kolem mé erekce, zaúpěl jsem slastně,"ze žádného jiného snu ti tak moc nestojí…"
Vražedně jsem se na Daikiho zadíval,"bastarde! Mohl by si tu ruku dát pryč… rád bych…"
"Rád by si, co?"přerušil mě se samolibým výrazem a jeho dlaň začala pod peřinou sklouzávat nahoru a dolů,"to dosnil?!"nadhodil provokativně.
Prohnul jsem pro tu činnost, co se začala dít pod dekou v zádech.
Aomine se přetočil na bok a natiskl se více ze strany k mému tělu,"stejně je divné, že se ti pořád zdá o našem prvním píchání… tvůj mozek vůbec není originální, když si neumí vymyslet, něco vlastního… a vykrádá mé autorské práva,"prohodil jen tak mimochodem, jako by mi právě vůbec nepomáhal od ranní erekce, která nebyla zapříčiněná ničím jiným, než jím.
Zasténal jsem a trochu se pod jeho dotyky zavrtěl,"bože… proč… místo těhlech blbých keců, nemůžeš za mnou někdy přijít… do postele se slovy… snídani máš na stole, Taigo!"
Zase se mu do obličeje vtěsnal ten jeho výraz na zabití,"dobře,"pokývl hlavou, zhluboka se nadechl,"snídani …" začal a mě se nechtělo snad ani věřit mým vlastním uším nesnil jsem ještě?,"nemáš na stole, Taigo!"dokončil větu a nadzvedl cíp peřiny,"ale pokud budeš chtít, tak ti potom klidně oloupu jabko,"zašklebil se a zmizel pod celý pod peřinou.


 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 arya arya | 7. prosince 2013 v 23:12 | Reagovat

AWww, to bolo super :) psala jsem koment už při první kapitole ale tipujem že se neodeslal... nevadí. Jen sem říkala že je to úžasné a božské :D
To prebuzeni se jsem vůbec nečekala xD krásný xD
A ignoruj že píši česky, jsem to já, Arya xD

2 sas sas | 19. prosince 2013 v 17:35 | Reagovat

Nechces na tento par zrobit cyklus :-)

3 Nyce-oH Nyce-oH | 22. prosince 2013 v 0:29 | Reagovat

[2]: Cyklus né, ale třeba na ně ještě něco napíšu :)

4 KATKA KATKA | 23. prosince 2013 v 18:33 | Reagovat

jsou fakt skvělí , bezva hlášky :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama