Někdo, kdo bych chtěl být: 11.d

21. února 2014 v 22:57 | Nyce-oH
Tak konečně tu pro vás mám dalčí část :) Dozvíte se, jak vzal Tomáš, že mu Antonín nasadil "parohy" a jak to bude pokračovat dál :) Příjemné čtení přeji :)


část.D
Tomáš si v rychlosti pobalil všechny věci, co u Antonína měl, do své cestovní tašky, byl neuvěřitelně zklamaný, jak s ním opětovně černovlasý vyjebal, sám sobě vyčítal svou naivitu, že mu k tomu dal další šanci, už s tím klukem nechtěl mít nikdy nic společného a každá sekunda, co byl ještě v jeho chatě jen umocňovala jeho vztek, rád by poznal toho hajzla, kterému dal přednost před ním, toužil vědět, co je na něm tak výjimečného, lepšího než na něm!
Přehodil přeplněnou tašku přes rameno a snažil se potlačit slzy vzteku. Byl vytočený až do běla a jeho mozek nedokázal uvažovat racionálně, v tento moment se pro Tomáše vše točilo kolem křivdy, kterou vůči sobě pociťoval.

Vyšel před chatu a první, co uviděl v hloučku kuřáků, byl Antonín bavící se s nějakým zrzkem, který mu možná už byl představen, ale jehož jméno si nepamatoval, jelikož v tu dobu měl oči jen pro Antonína. Vztekle zavrtěl hlavou, když mu takto bylo předhozená jeho hloupost a hlavně neskutečná naivita a když na ně takhle koukal a tohle vše si uvědomil, bylo to, jakoby dostal pořádný políček za svou blbost. Určitě to byl ten kluk, kvůli kterému je tu teď za idiota. Nevědomky sevřel ruce v pěst, až mu zbělaly kloubky.
Zavrtěl sám nad sebou podrážděně hlavou, ta jejich drzost ho točila, to jim, jako nebylo jasné, že sem bude muset přijít, až bude čekat na svůj odvoz, že nemohli jít hrdličkovat někam jinam?! To si sem stoupli schválně, aby mu ublížili ještě víc?! To opravdu bylo nezbytně nutné, aby se mu takhle vysmívali přímo do obličeje! Evidentně, když je tak pozoroval tak asi ano! Ale on ze sebe nenechá dělat, až takovéhohle vola! Už ne! Stačilo! Po třetí se už odrbat nedá! Jak hloupý si myslí, že jako je?!
Poháněn rostoucí touhou říct jim do očí pořádně od plic, co si o nich dvou vůbec myslí, se rázným krokem vydal přímočaře k nim.

"Zdravím,"vyrušil je ostře hlasem plným jedovatosti!
Antonínovi hned potom pozdravu bylo hned jasné, že tohle ani nemůže dopadnout dobře,"Tome,"oslovil Tomáše,"tohle nemáš zapotřebí… neztrapňuj se tu, prosím tebe."
Kdyby černovlasý raději neříkal nic, udělal by daleko líp, takhle Tomášovi jen hnul pomyslnou kudlou, co od něj měl vraženou vzádech "Díky, že se o mě tak pěkně staráš,"vyštěkl na něj kousavě a v očích se mu zračila čistá zlost,"ale myslím, že už je mi úplně ukradený, co říkáš!"nepěkně se ušklíbl a pak stočil pohled na Vojtěcha, kterého jim přejel od hlavy až k patě, opět se kouknul na Antonína,"tak ti teda musím říct, že jsem čekal něco mnohem lepšího, než takového šmudlu, ale možná, že jestli roztahuje nohy na požádání tak se dá pochopit, proč si mu dal přednost přede mnou!"
Vojtěch už po několikáté za dnešní večer byl opravdu rád, že nepil, jelikož kdyby teď, už měl něco v krvi, nešel by daleko pro ránu a podlehl by Tomášovi provokaci.
"Tak samozřejmě, kdo by nedával přednos promiskuitě před čistotou,"nahodil zrzek jeden ze svých nejfalešnějších úsměvů.
Tomáš zaťal dlaně v pěst,"ty musíš, být fakt slušná děvka, když ti nevadí takhle se kurvit! Uvědomuješ si, že si oblbl zadaného kluka?!"
Ty, co měli obě dvě zdravé uši, a stáli před vchodem, už dávno měli otočené své zraky ke šrumu, který šel od trojice.
"Vidíš a nenaděláš s tím nic,"kousavě zareagoval Vojtěch.
"Tome, prosím tebe uklidni se, všichni se po nás koukají! Nedělej tu divadlo!"snažil se Tomáše uklidnit Antonín, který se cítil trapně za samotného hlavního aktéra, který tento pocit v amoku vzteku pozbýval.
"Já tu nemám dělat divadlo?! Já! Tak to sis měl rozmyslet dřív, než jsi tady začal oblizovat tohohle bezdomovce!"vypliv poslední větu, jako by ani neexistovala horší urážka na cti.
Pár lidí vyprsklo smíchy a další se začali hrnout ven před chatku, aby z té hádky taky něco měli.
"Bůhví čím je prolezlej!" přisadil si další nadávku na Vojtěcha po několika sekundovém tichu,"ale dobře ti tak, snad to taky chytneš!"škaredě se zadíval na Tondu.
"Tomáši!"zařval na něj Antonín, jež už se nemohl udržet,"sklapni už do hajzlu!"dalo mu hodně práce přemluvit sám sebe, aby tu nebyl ještě za většího hajzla a nepokusil se Tomáše umlčet jinak než jen slovy.
"Proč ?! Vždyť se na něj podívej! Na šlápotu z Horní Dolní! Já takhle vypadat, tak nevylezu ven ani s odpadky!"pravil s takovou vážností a s despektem, že to vypadalo jako by v tu chvíli povyrostl nejmíň o deset čísel.
Tomáš byl povzbuzen další salvou hurónského smíchu.
Vojtěch nevěděl, jestli se má smát nebo brečet, samozřejmě že ho ty urážky štvaly, ale byly tak nesmyslný a ubohý, že měl, co dělat, aby taky nevyprskl smíchy, hlavně pro tu vážnost jakou byly myšleny..
"Jasný, jasný máš pravdu!"pokýval hlavou směrem k Tomášovi a pak se zadíval na Antonína,"nepůjdeme už radši dovnitř?"navrhl mu jelikož mu bylo jasné, že spektrum Tomášových nadávek by se jen rozšiřovalo a celá tahle komedie by svým delším trváním nabírala jen na dramatičnosti.
"Jo jdeme,"souhlasil s nim Antonín a tvrdě se zadíval na Tomáše.
"Najednou, už nejsi tak drsnej, že musíš takhle utíkat, že! Chyběj ti koule a páteř, ty kurvo, jedna hnusná zasraná špinavá! No jo oblizovat cizího kluka to by ti šlo, co? Ale postavit se pak k tomu čelem to už se ti třepe řiť, viď!"vyštěkl útočně na zrzka a odplivl si na zem, aby názorně demonstroval své zhnusení, i když by si pravda raději ulevil do Vojtěchova obličeje.
Vojtěch se snažil protáhnout davem ke dveřím, jako by Tomášova poznámka úplně proběhla mimo něj. Samozřejmě, že to mu tak nebylo a on ji zaznamenal, ale mělo pro něj vůbec nějakou cenu pokoušet se někomu, kdo ani nechce slyšet, vysvětlovat jak to bylo? Ne nemělo! Byly by to zbytečné argumenty položené na neúrodnou půdu. A nechat se vyprovokovat? Ne, vždyť o to tomu klukovi beztak šlo celou dobu, tak proč by mu měl udělat takovou radost?!
"Ty sračko!"zařval k jeho zádům rozzuřený Tomáš, kterého Vojtěchova ignorace rozčílila snad víc, než kdyby se spolu pohádali, zákeřně ho ze zadu chytl za vlasy, za které si ho k sobě přitáhl a když už měl Vojtěcha dostatečně blízko u sebe zasadil mu první ránu do boku.
Nikdo nečekal takový spád, ovšem mezi davem čumilů se našli i tací, kterým už vývoj situace nepřišel tak zábavný, jako když Tomáš po Vojtěchovi chrlil jen směšné nadávky zhrzeného milence a tak se jali vytvořit svými těly živou zeď, aby ty dva od sebe odtrhli a to i za cenu toho, že by oni měli chytit nějakou tu zbloudilou ránu, která se vyhnula přímému adresátovi, jelikož když se Vojtěch vzpamatoval z prvotního šoku, což mimochodem bylo velice rychle, nehodlal ze sebe nechat dělat boxovací pytel a ihned se začal ostře bránit… koho by taky nenaštvalo, když na něj je útočeno ze zadu, zvlášť když on samotný se snaží vydýchat situaci, tak aby vůbec nedošlo k bitce a že se musel v určitých chvílích hodně přemáhat, co pak je nějaká kurva, co roztahuje nohy na počkání a je prolezlý nemocemi?! Tak to teda v žádném případě!
***
Vojtěch ležel zachumlaný v Antonínově peřině, moc dobře si uvědomoval, že je v posteli, kde by dnes určitě ležel Tomáš, kdyby se věci tak nevymkly kontrole.
S vrznutím dveří vešel do pokoje Antonín,"už je definitivně pryč!"oznámil ležícímu hned při svém příchodu.
"To je dobře! Hnul mi se žlučí, co to vůbec má za vychování útočit ze zadu,"rozčílil se, když si na to vzpomenul,"ještě, že ty kluci tak rychle zareagovali, jinak bych ho fakt umlátil, tohle se nedělá, i když jsi fakt naštvaný!"
"Já vím,"dal mu za pravdu a sednul si k němu na madraci,"co hlava? Bolí? Nechceš prášek?"
"Nechci blbej prášek, chci bumbat do němoty a chci osobního zahřívače,"zašklebil se, tak že z jeho výrazu bylo poznat, že spíš srandoval, i když by se vůbec nebránil situaci, která by se odvinula z toho, kdyby to bylo pochopeno Antonínem, jako vážná žádost,"no popravdě já už od chvíle, kdy jsem sem přišel, tak nějak cítil v kostech, že dostanu přes ústa, ale typoval jsem to teda spíš na Kryštofa, abych byl upřímný…"přiznal Antonínovi.
"No jo, ty a Kryštof,"pokýval černovlásek vševědoucně hlavou,"hodně mu ležíš v žaludku, to je pravda,"připustil.
"Vážně? No neříkej! Nevšiml jsem si! Myslel jsem, že jsme bff čtyři ever,"zareagoval pohotově s hlasem přetékajícím ironií Vojtěch.
Antonín si zkoumavě prohlédl jeho výraz,"nemůžeš být s každým za dobře,"řekl mu pak krátce, i když původně měl v úmyslu to trochu rozvést, ale pak si to rozmyslel, nechtěl se stavět na stranu ani jednoho z nich… Kryštof totiž byl jeho nejlepší kamarád a Vojtěch mu očividně zamotal hlavu, proto usoudil, že by bylo o hubu hájit jednoho nebo druhého, zvlášť před jedním nebo druhým, stejně si to dřív nebo později ti dva budou muset sami mezi sebou vyříkat, tak proč se do toho plést a dělat si zbytečné nepříjemnosti.
"Já vím. Ale sám si mi pověděl, že mu ležím v žaludku, takže bych byl úplně spokojený, kdyby mně už konečně strávil, když mu nedělám a ani jsem se nikdy nesnažil dělat zle. To je asi jediný, co mě na tom tak mrzí, navíc když je to Ondrův kluk."
Antonín si zhluboka povzdechl,"Tak co ti na to mám říct… některým lidem se prostě nezavděčíš…"pokusil se zareagovat tak, aby se do toho nezamotal.
"Pravda, pravda… jenže tím se věci akorát víc zkomplikují, když po sobě budeme štěkat, co pak mu nedochází, že i když se dva lidi nemají rádi, tak by spolu mohli aspoň normálně vycházet?"
"Víš, že teď jsi úplně jiný, než tě znám?"reagoval Antonín na Vojtěchova slova.
Zrzek pokrčil rameny,"To bude asi tou ránou do hlavy konečně se mi rozsvítilo,"zašklebil se,"ne teď vážně… já hodně přemýšlím…"doplnil se s neutrálním výrazem.
Antonín mu věnoval skeptický pohled a pak se rozesmál.
"Hej nech toho,"lehce ho bouchl do břicha, aby přestal,"nedokončil jsem to! Fajn uznávám, začal jsem poněkud nešťastně, když se tak na tebe koukám, jak se můžeš potrhat smíchy, ale prostě takovýhle občas jsem, když už jednoduše nemám na to zakrývat všechno vtípky a dobrou náladou… tak se projeví moje pracně zakrývané já."
"Promiň, když ono to fakt vyznělo vtipně… zvlášť z tvých úst…"
"Tím jako chceš říct, že má ústa nebyla stvořená na řečnění?"povytáhl jedno obočí a trochu zle se usmál.
Antonín se na něj pro změnu zas zadíval skrz prsty,"teď se mě jako snažíš, zastrašit?"zeptal se ho s kamennou tváří,"jak roztomilé,"zašklebil se nakonec.
"Roztomilé? Už ti někdo někdy řekl, že máš opravdu velice zvláštní pojetí reality? Na jakém matroši ujíždíš, co bych teď dal aspoň za špetku toho, co ti tak optimisticky zkresluje skutečnost,"zazubil se na černovláska.
"Vážně?"zeptal se ho Antonín provokativně a naklonil se nad něj s uličnickým úsměvem.
"Jo teď by mi to vážně pomohlo!"pokýval bradičkou v souhlas,"Už teď přemýšlím o tom, že bych ti zdrhl z postele a šel si něco někam ven ubalit pro dobrou náladu, jelikož jinak tu bude moje přemýšlivé já, které mu se směješ,"poslední větu pověděl napůl vtipu.
"Jó tak utéct by si mi chtěl, já ti nevím, ale mě naprosto vyhovuje to, kde se právě nacházíš,"zazubil se na něj a vjel mu pravou rukou do zrzavých vlasů,"a tu náladu bych ti taky zřejmě uměl zlepšit, aniž by si musel vytáhnout paty z mé postele…"
Vojtěch přimhouřil oči, nedalo se říct, že by se mu Antonínovo chování nezamlouvalo, ano zamlouvalo, ale nebyl připraven na to, že se dnes bude všechno měnit ze sekundy na sekundu, se věci budou převracet a ne jednou, bylo to zvláštní a on si o sobě vždy myslel, že je jak chameleon, který se dokáže přizpůsobit prostředí, nicméně teď už o tom pochyboval. "Asi bych tě tu neměl otravovat…,"chtěl se náhle zvednout z postele.
Antonínovi obě dlaně se přesunuly na Vojtěchova ramena a zatlačily ho zpět do madrace,"Neotravuješ, to ti přeci musí být po tom, co se dnes stalo, více než jasné, ne?"celým svým tělem si na něj nalehl, mezi nimi byla jen peřina, kterou byl Vojtěch, v SRPNU, přikryt, už jen ten fakt Antonínovi vyloudil na rtech úsměv.
"Ale… měl bys být dole a bavit se…"vydechl Vojtěch a sám si nemohl pomoct neokusit prsty jemnost Antonínových vlasů.
"Já si spíš myslím, že se víc pobavím nahoře,"odvětil mu pohotově a pak když se mu už zdálo, že řekl vše, co chtěl a svoje rty už víc k mluvení nevyužije, je přitiskl na ty pod ním a umlčel tak ústa, co by se jinak jistě ráda rozmluvila.
Vojtěchův mozek bil na poplach pro skrytý kontext, který si v Antonínově větě našel, jeho hlava mu v ten moment radila couvat zpátky, zbytek jeho těla by se však rád nechal unášet tím příjemným proudem, co se mu rozlil v podbřišku. A co, když to vůbec nebyl dvojsmysl a on už má tak zhýralou mysl, že … Ale houby byl to jasný dvojsmysl… Vždyť ten lesk v modrých očích byl jasným vodítkem, jak to je.
Nemohl si zabránit neopětovat polibek, vždyť po tomhle toužil… dostat Antonína… ano sice si to představoval trošku jinak, ale ta touha po něm, byla silná, tak silná, že ho totálně mátla.
Krátce jak záblesk se mu vybavilo, jak se s Ondřejem bavil na svoje narozeniny o tom, jak jeho bratranec spal s Tondou. Věděl do čeho jde, když se ho snažil dostat do postele… i když to tenkrát nebral tak úplně jako jasnou věc, věřil v kouzlo své osobnosti… A pak mu probleskla zase ta situace, kdy vyjel po Antonínovi u něj doma, to už si nebyl moc svým kouzlem jistý, ale táhlo ho to k němu tak, že by byl schopný slevit ze svých požadavků na uspokojení a dát si třeba jen šedesát devítku… Ještě nikdy nebyl s nikým dole. Nevěděl, proč by to měl chtít… Neměl ani takové tendence zkusit si to sám, tak proč by to měl někomu dovolit, když ani netušil, zda by se mu to líbilo, když tu jednoduše vždy byla možnost, když ani ten druhý nechce být dole pomoci si vzájemně rukou nebo ústy u čeho si vždy byl jistý, že to dobré bude a že se u toho hlavně nebude cítit divně. Možná, že si to sám měl zkusit udělat, aby věděl! Tápal sám v sobě.
Antonín se od něj odtáhl,"Není ti pod tou dekou trošku vedro?!"
"Trošku?!"bylo a hodně.
"Je srpen…."připomněl mu pobaveně.
"To je sice možné, ale nechci přijít o svého soukromého ohřívače,"jemně se usmál, nechtěl aby si Antonín všiml, že je rozhozený a že o něčem přemýšlí.
"V srpnu,"neodpustil si mu znovu nepřipomenout.
"Jo v srpnu,"přikývl rozhodně na souhlas.
"A co teprve budeš dělat v lednu?"rozhodl se ho pozlobit.
"Že by to samé, co v srpnu?!"pohotově mu nabídl odpověď.
"To zní logicky,"zazubil se Antonín pobaveně.
"Že? Já jsem celý takový… logický…"přidal si na svou adresu.
"To teda, úplná logičnost sama…"zašklebil se černovlásek.
"Jo jo, já vím… ale myslím si, že tu peřinu bych přeci jen mohl obětovat…"
"A co oblečení? To taky?"snažil se z toho vytěžit, co se dalo, když už Vojtěch ulevoval ze svých nároků.
"To už bych do zajisté umrzl…"hrál zrzek obstojně dál svou hru.
"To dozajisté ano, to se většinou nahým lidem v posteli v srpnu stává…"
Vojtěch už to Antonínovo dobírání nevydržel a rozesmál,"ježiši marja… přestaň s tím, nechci se smát…"
Černovlasý na něj hleděl s jistým dozastiučinění,"sluší ti to, když se směješ."
"V tvý posteli,"doplnil ho.
"Jo v mé posteli,"souhlasil s ním Antonín a pohladil ho po vlasech,"možná, že právě proto ti to sluší ještě o maličko víc, než by ti slušelo normálně…"
"Hm… A teď nevím, co bych měl říct… možná jen…"odmlčel se.
"Copak?"dorážel se zájmem.
"Je mi vedro!"vydechl najednou.
Už nezněl místností jen jeden hlas, pohlcený smíchem, ale dva.
"V srpnu,"dodal černovlasý, jež měl silné nutkání to říct a nakonec mu podlehl, což akorát přiživilo jejich smích.
"Tondo… přísahám, že jestli ještě jednou povíš slovo srpen, tak mě už dozajisté odrovnáš…"
"Máš snad něco proti… sr…"
Vojtěch ho probodl ostrým pohledem.
"pnu,"dokončil nevinným výrazem.
"Fajn,"řekl rezignovaně,"už nepotřebuju žádný povzbuzovač nálady,"dodal s pochechtáváním se.
"To jsem rád,"muml Antonín,"takže už ani nemáš zaječí úmysly?"
"Spíš králičí…"ano jeho mozek si i v téhle větě našel asociaci na dvojsmysl.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Voldy Voldy | Web | 21. února 2014 v 23:34 | Reagovat

No... dočkali jsme se... popravdě jsem kapitolu přečetla a musela se vrátit k těm předchozím a pak si přečíst znovu i tuhle, ale i tak se přiznám, že mám stále nějaký zmatek ve jménech. Musím to vzít víc podrobněji, ale vrátím se k tomu až se vyspím. Teď už mi to moc nemyslí... Ale mám pocit, že jsem si to takhle nějak představovala... ahááá... už se začínám chytat? Ondra chodí s Kryštofem (trochu si to pokálel), Vojta je jeho bratránek (všichni ho milujeme za ty jeho kecy) a tak jako trochu teď se dívá na tu zmrzlinu (zmíněno níž v komentáři) a nemůže si líznout... dostane lízátko? :-D Ale mátl mě Tonda/Antonín... chvíli mi přišlo, že se mluví ještě o někom dalším... ale v pohodě... cítím se jako medvídek koala (ujíždím zrovna na eukalyptových bonbonech) a z mozkem vypáleným zázvorem... tak mě radši neřešit :-D
Každopádně jsem chvíli přemýšlela, jak asi napíšu komentář... už jsem to hooooooooooodně dlouho na žádném blogu nedělala, tak ještě že to má takové vysvětlivky, jinak bych na to potřebovala návod :-D dobře... to přeháním... jen pro odlehčení atmosféry, kterou jsi nám sekla v takovou pěkně se rozvíjející chvilku... To je jako... k čemu bych to přirovnala... jo... koupíš si zmrzlinu, ale nemůžeš si líznout, pouze sleduješ, jak ti teče po ruce a kape na zem (představy). Takže tak :-? Kdy bude další? :-D :-D

2 Voldy Voldy | Web | 21. února 2014 v 23:35 | Reagovat

Ty bláho... já podala výkon delší než svojí kapitolu :-D

3 Nyce-oH Nyce-oH | E-mail | 21. února 2014 v 23:41 | Reagovat

No uvidíme, ale snad, co nejdřív. Já vím, byla to hrozná doba, než jsem přidala další kousek :) A k té zmrzlině uvidíme, jestli se celá nerozteče, než si někdo lízne XD Každopádně děkuju za komentář :)

4 ester ester | 22. února 2014 v 8:30 | Reagovat

Mam v tom asi trocha chaos, nemalo by oznacenie kapitoly byt 12 d?

5 Nyce-oH Nyce-oH | E-mail | 22. února 2014 v 12:15 | Reagovat

Mělo... V noci jsem si toho všimla, ale už se s tím označením nedá nic dělat

6 ester ester | 22. února 2014 v 14:07 | Reagovat

V pohode:-) [5]:

7 Nyce-oH Nyce-oH | E-mail | 22. února 2014 v 14:11 | Reagovat

[6]: To napíši později do toho předkecu :)

8 IQY IQY | 22. února 2014 v 20:00 | Reagovat

tak som sa prirútila hneď, ako som zmerčila novú kapču :-D
dík za splnenie Tvojho slova i sľubu, určite si sa pobila so semestrom a si jasný winner :-P
no... Tomáš to nezvládol a parádne sa strápnil, uf a ten útok zbabelca :-?
ale zrzko ma prekvapuje dokonale, fakt som nečakala takýto vývoj... o to viac sa teším na pokračko :-)  :-D  :-P
uťala si nás v najlepšom, tak snáď nebudeme musieť čakať zasa 60 dní... hi, hi

9 Pavla Pavla | 22. února 2014 v 20:58 | Reagovat

Jsem tak ráda,že jsi napsala další pokračování,Vojta je zlatíčko,Tomáš má holt pech,trošku to nezvládl,líbilo se mi to,díky

10 Nyce-oH Nyce-oH | E-mail | 23. února 2014 v 2:26 | Reagovat

[8]: Ano pobila xD Zrovna teď jsem se dozvěděla, že mám vše zdárně za sebou, takže už nemám komplex méněchytrosti XD Jo, ale musíme brát, že Tomáš pil a měl zlomené srdce a přišel si jako trouba, který je moc hodný a proto se mu dějou takovýhle věci... Já jsem taky zvědavá, jak nás Vojta ještě překvapí, klidně muže zas hodit zpátečku :) A pokráčko, když nebudou deprese ze školy a z učení bude pokračování coby dup xD

[9]: Děkuji za komentář, jsem ráda, že se líbilo :) Hned se píše líp :)

11 Markét Markét | 24. února 2014 v 13:36 | Reagovat

Děkuji za přidání další části, mám moc ráda tenhle příběh a jsem zvědavá, jak se to mezi Vojtou a Tondou bude vyvíjet dál ^^ Těším se na pokráčko :'3

12 Aryuška Flowík T. Aryuška Flowík T. | 24. února 2014 v 21:36 | Reagovat

ach jajs, trvalo mi to, no ku cti mi slúži že som dva dni nebola na pc :)
oni sú tak zlatí :3 a Tomáša by som dačím preflákla po hlave, imbecilný kreténasi by som si tiež mala trocha osviežiť predchádzaúce kapče, ale ja viac menej viem kto s kým kedy ako prečo kde (a čiarky sú pre lúzrov)
ďakujem za update <3 dúfam že ďalší bude čo najskôr :)

13 Karin Karin | 23. března 2014 v 19:10 | Reagovat

Četla jsem všechny povídky od r.2008 ale nekomentovala to bych na tom blogu byla do vánoc tak se moc omlouvám. Moc pěkně píšeš a těším se na další povídky. :-D  :-)

14 IQY IQY | 9. dubna 2014 v 9:23 | Reagovat

Nyce-oH, som tu len na skok a rýchla, zbežná kontrola... nič nového nemáme :-?
a čakáme a chceme sa dozvedieť, čo ďalej... chlapci zaseknutí v deji :-D  :-)

už zasa taká dlhá prestávka, ach 8-O  :-P

15 Nyce-oH Nyce-oH | E-mail | 11. dubna 2014 v 1:43 | Reagovat

[14]: Já vím, ale momentálně se mi všechno sype jak domeček z karet, osud mi teda hází pod nohy pěkný klacky a ne není to jen školou ... grrr..... ach jo....

16 IQY IQY | 15. června 2014 v 21:57 | Reagovat

[15]: Zlatíčko, zasypali ťa karty z domčeka? Potrebuješ hodiť lano? ;-)
Aj tie klacky pekne bolia pod nohami, že?

Sakra práce a doprdele, raz predsa aj tie hrable rozkvitnú a Nyce sa podarí pokračovať v písaní... počkáme :-P

btw, čítala som si Prázdniny / výborne som sa zabavila / a tie by si tiež zaslúžili pokračovanie, uťala si to v tak napínavej chvíľke, že až ???  :-D :-D

17 Nyce-oH Nyce-oH | E-mail | 15. června 2014 v 23:28 | Reagovat

[16]: Všechno si zaslouží pokračování :) Jo rozkvetou! XD

18 IQY IQY | 16. června 2014 v 21:59 | Reagovat

[17]: výborná správa  večerom!
Nyce je aktívna, promptne reaguje na komenty :-D

dokonca sme dostali tajomný prísľub, že všetky jej poviedky pokvitnú ďalej! juch a tra-la-la :-P

díky, maj pekný večer a len radostné ďalšie dni :-)

19 Nyce-oH Nyce-oH | E-mail | 16. června 2014 v 22:17 | Reagovat

Jo "jsem  aspoň takhle aktivní" až pokořím zkouškový začnu zas psát a snad už mi to vydrží :)

20 IQY IQY | 17. června 2014 v 8:17 | Reagovat

skúšky sú od toho, aby sa korili pred Tebou Nyce, tak neboj sa, nasaď nekompromisný pohľad i postoj suverénnej stredoeurópskej baby, čosi im tam od pľúc povedz, či napíš pár dobre mienených informácií a s hrdo vztýčenou hlavinkou odkráčaj stredom auly :-D

tak to robia víťazi a Ty ním si :-P
držím palce a btw, nezakopni o prah dverí :-), býva vysoký a zákerný :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama